Hore

Instantní americký (nebo z hlavního proudu, chcete-li) první dekády nového milénia, což je samo o sobě v mejch oploutvenejch očích mínus, neboť tento druh animace je poněkud nešťastný v tom, že postrádá svou vlastní duši a jako kdyby se z filmu vytrácela jakákoliv vizuální originalita. Navíc ani příběh nedopadl nějak extra skvěle, sice oceňuji, že dvě z hlavních postav jsou věku gerontího a kdyby byl film hraný, hrozil by reálný úhyn hlavního osazenstva na sešlost věkem, ale vše na mě působí jako samostatně funkční desetiminutovky, které se ale bídně spájí v jeden celek, navíc hlasové obsazení je nebývale nudné (hlavně u psa, který se svým zcela nezábavným hlasem zajišťuje finální průměrné hodnocení). Ne že by to nebylo zábavné (kdyby třebas měla úvodní sekvence samostatný závěr s nějakou pointou, byl by to jasný adept na krátkometrážního oscara®) nebo že by to postrádalo vtipy (veverky!) ale jako celek... (14.09.2014)

Vzhůru do oblak, animák, kterým Pixar výrazně vybočil směrem, který již naznačil ve Wall-em. Tatam je bezelstná radost a nevinnost, sálající z některých nedávných děl (Rattatouille, Auta)... Vzhůru do oblak je velkolepé, spektakulární dobrodružství, klasicky Verneovsky naivní, přesto ale ne tak nevinné a bezelstné... O to ale napínavější, natřískané emocemi a spoustou vrcholných momentů... A že je k tomu všemu ještě animované? To už je jen lahodná třešínka na delikátním dortu. Dortů se šlehačkovými oblaky, náplní z dětských snů a ověšeného barevnými balónky... (06.09.2009)

Animáky nejsou filmová odrůda, kterou bych dvakrát vyhledával a po tom, co jsem se málem zeblil ze Shrekových vánoc jsem před nima definitivně zamknul dveře na dvacet západů a vyhodil klíč. Jenže když pak sleduju to nadšení z nich z řad zdejších fajnových uživatelů, začínal jsem si říkat jestli se s přístupem k animáčům nechovám tak trošku jako pipina, která se urazila, že místo hodinek z vodotryskem dostala pouze hodinky s vodopádem. Takže stačilo pár komentářů zdejších uživatelských sympatáků a začal jsem na HBO netrplivě vyhlížet přílet animáče. Až jednoho březnovýho víkendu na televizní ranway konečně přistál animáč, Vzhůru do oblak. Vlětel jsem do něj plnou parou a nestačil jsem se divit. Nejen, že se jednalo o krásný a originální příběh, ale ještě v něm bylo spoustu luxusních anivychytávek. Zábavné dobroduržství pro prcky i přerostlíky, co maj dětskou duši plnou krásných snů. (14.03.2011)

„Pojďme lovit bobříka mlčení. Kdo vydrží déle zticha, vyhrál.“ - „Super! To se mnou máma hraje pořád!“ Ani se matce nedivím…Výběr filmu v tomto případě nebyl v mé režii, takže jsem k němu přistupoval s nulovým očekáváním. A výsledek tomu odpovídá. Po úvodu najednou divák zůstane sám s Carlem, a právě tahle postava mě bavila po celou dobu (a díky němu už vím, že za ublížení na zdraví mě může čekat domov důchodců, což se hodí znát, ehm). Jenže pak se k němu připojí Russell, a jak mě nejdřív vyhovoval jako nahrávač na Carlovy mrzuté, suché hlášky, s postupující projekcí mi tenhle malý spratek lezl na nervy čím dál víc. Díky němu a nástupu zvířat začne být film místy dost infantilní, což by až tolik nevadilo, kdyby ovšem nebyla cílová skupina tak moc neujasněná. K tomu celá řada klišé…alespoň, že si snímek stále drží solidní tempo a důraz na detaily (žába-budík, trik s naslouchátkem, „psí Luftwaffe“ atd.). Celkově ovšem až tak nadšený nejsem, dávám lepší průměr. „Vyřiďte šéfovi, že ten barák bude jeho…“ - „Fakt?“ - „Až umřu!“ (24.05.2020)

"Blbé veverky!" Velké dobrodružství, v němž se trochu ztrácejí malé, ale důležité emoce. Nejsilnější část, příběh jednoho života, film otevírá, a úplný závěr je oproti ní poněkud mdlý. Rozmlsán prudce vzestupnou kvalitou předchozích pixarovek (Auta, Ratatouille, Vall-I), musím tentokrát se smutkem v prstech napsat, že Vzhůru do oblak je jenom vysoce nadprůměrnou akční komedií o životě, dětech a rodičích (jenom nevím, jestli divačky akceptují mateřskou rovinu vyprávění, přítomnou díky samici smyšleného ptáka). 85% Apendix: Vyplatí se vidět ve 3D. Zajímavé komentáře: POMO, Cervenak, ifa (21.08.2009)