Hore

BAFTA Awards - 2 ceny: Najlepsi animovany film / Hudba + 2 nominacie: Zvuk / Scenar ________ Chcel som si tento animak pozriet hlavne preto, lebo ma zaujimalo, z akeho dovodu sa dostal az na 32. miesto na IMDb z TOP 250. No a priznam sa, pacilo sa mi to, ale tak ako UZASNAKOVI (2004) alebo RATATOUILLE (2007) zase nie. Lenze Brad Bird nereziroval Vzhuru do oblak, mozno to tam bolo nejako citit. Samozrejme je tam mnoho krasnych ale i smutnych scen, pohladene smutnou melodiou na klaviri, ktore ale mozu detskeho divaka zase nudit. Potom su tam psi, ktore rozpravaju cez akysi zazracny obojok, ktore sa zase mozu pacit malym detom a zase dospelym to moze byt nudne, tazko povedat. Mne sa to pacilo, ale nie je to animak, ktory by ma bavil vidiet viackrat. _______ Edward Asner - (Carl Fredricksen) +++ Christopher Plummer - (Charles Muntz) +++ Jordan Nagai - (Russell) +++ Delroy Lindo - (Beta) +++ Bob Peterson - (Dug / Alpha) +++ Jerome Ranft - (Gamma) +++ Elie Docter - (Mladá Ellie) +++ Jeremy Leary - (Mladý Carl) +++ Produkcia: John Lasseter, Andrew Stanton +++ (Videl v kine 06.09.2009) +++ (06.09.2009)

Útěk, vlastně spíš balonkový úlet do divočiny- tentokrát opravdový, který ukazuje, jak propastný zeje rozdíl mezi pixarovským snílkovstvím té armády animátorů a pennovskou zaslepenou naivitou. Proaktivní senior, teoreticky aktivní skautík a mluvící pes reprezentují různé druhy osamění, ale coby metafora odcizující se civilizace, rozpadu komunity a rodiny je tento uzavřený mikrosvět překvapivě funkční, vesele rozmarný a emočně působivý. Dokonce i notoricky roztomilá fauna je tentokrát vykreslena v neobvyklém modu. Velký náboj do světa dobrodružství ale dodala starosvětská muzika, díky které se navzdory pokrokům ve vědě ukotvil film do doby bezvěké. Pro duševně dospělé jsou tato oblaka příliš vysoko, ale pokud trpíte Peter Pan komplexem a přesvědčením, že omnia vincit amor, pak směle- nowhere but Up. A vezměte s sebou Ellie- než bude pozdě. 85 plus (24.08.2009)

„Pojďme lovit bobříka mlčení. Kdo vydrží déle zticha, vyhrál.“ - „Super! To se mnou máma hraje pořád!“ Ani se matce nedivím…Výběr filmu v tomto případě nebyl v mé režii, takže jsem k němu přistupoval s nulovým očekáváním. A výsledek tomu odpovídá. Po úvodu najednou divák zůstane sám s Carlem, a právě tahle postava mě bavila po celou dobu (a díky němu už vím, že za ublížení na zdraví mě může čekat domov důchodců, což se hodí znát, ehm). Jenže pak se k němu připojí Russell, a jak mě nejdřív vyhovoval jako nahrávač na Carlovy mrzuté, suché hlášky, s postupující projekcí mi tenhle malý spratek lezl na nervy čím dál víc. Díky němu a nástupu zvířat začne být film místy dost infantilní, což by až tolik nevadilo, kdyby ovšem nebyla cílová skupina tak moc neujasněná. K tomu celá řada klišé…alespoň, že si snímek stále drží solidní tempo a důraz na detaily (žába-budík, trik s naslouchátkem, „psí Luftwaffe“ atd.). Celkově ovšem až tak nadšený nejsem, dávám lepší průměr. „Vyřiďte šéfovi, že ten barák bude jeho…“ - „Fakt?“ - „Až umřu!“ (24.05.2020)

"Blbé veverky!" Velké dobrodružství, v němž se trochu ztrácejí malé, ale důležité emoce. Nejsilnější část, příběh jednoho života, film otevírá, a úplný závěr je oproti ní poněkud mdlý. Rozmlsán prudce vzestupnou kvalitou předchozích pixarovek (Auta, Ratatouille, Vall-I), musím tentokrát se smutkem v prstech napsat, že Vzhůru do oblak je jenom vysoce nadprůměrnou akční komedií o životě, dětech a rodičích (jenom nevím, jestli divačky akceptují mateřskou rovinu vyprávění, přítomnou díky samici smyšleného ptáka). 85% Apendix: Vyplatí se vidět ve 3D. Zajímavé komentáře: POMO, Cervenak, ifa (21.08.2009)

V případě nejnovějšího animovaného velkofilmu od Pixaru jsem se stal obětí vlastních očekávání a především nadšení recenzentů denního tisku, protože např. z Mirky Spáčilové nadšení z Up nekapalo, ale tryskalo jak z vodotrysku a bylo evidentní, že tenhle snímek je pro ni filmovou událostí roku č. 1. Tak vysoké procentuální hodnocení dává opravdu zcela výjimečně. Podobně tomu bylo i v dalších čtyřech případech, a tak jsem se do multiplexu vypravil s tím, že si musím pečlivě sednout, abych se pod přívalem dojmů neskácel na zem. V průběhu sledování a bezprostředně po odchodu z kina bych dal snad dvě hvězdičky, ale objektivní hodnota Vzhůru do oblak je samozřejmě výrazně vyšší. Pixar jak animaci, tak scénář klasické rodinné podívané pro všechny generace zvládá výborně, jenže pro mě je tu několik "ale". Za prvé, na můj vkus příběh až příliš spoléhá na sentiment a nostalgii, za druhé se až příliš pohybuje v duchu politické korektnosti a očekávání limitovaných rodinným snímkem, zatímco já bych chtěl, aby ten děda, kterému do jeho rozjímání a plnění si snů z mládí vstoupí otravný kluk, byl na toho spratka opravdu tvrdej, a v duchu klasických výstupů Waltera Matthaua mu to dal opravdu "sežrat". Bohužel Vladimír Brabec ho dabuje na můj vkus až moc měkce. Chybělo mi i víc gagů a samotná zápletka po příletu do Venezuely mě nechytla. Je to přitom s podivem, protože tvůrci se snaží o podívanou inspirovanou Ztraceným světem Arthura Conana Doyla nebo klasickými verneovkami typu Pět neděl v balónu, na kterých jsem jako kluk vyrůstal. Snad nejvíc bodoval sám nápad létajícího domu neseného balónky, ale ten pochopitelně nebyl žádným překvapením. Příjemným prvkem byl hlas Pavla Lišky, který nadaboval psího pomocníka hlavního hrdiny. Celkový dojem: 60 %. Vzhůru do oblak v mých očích sklidilo porážku nejen od Ratatouilla, ale i od kovového robota Wall-E. (30.08.2009)