Hore

Útěk, vlastně spíš balonkový úlet do divočiny- tentokrát opravdový, který ukazuje, jak propastný zeje rozdíl mezi pixarovským snílkovstvím té armády animátorů a pennovskou zaslepenou naivitou. Proaktivní senior, teoreticky aktivní skautík a mluvící pes reprezentují různé druhy osamění, ale coby metafora odcizující se civilizace, rozpadu komunity a rodiny je tento uzavřený mikrosvět překvapivě funkční, vesele rozmarný a emočně působivý. Dokonce i notoricky roztomilá fauna je tentokrát vykreslena v neobvyklém modu. Velký náboj do světa dobrodružství ale dodala starosvětská muzika, díky které se navzdory pokrokům ve vědě ukotvil film do doby bezvěké. Pro duševně dospělé jsou tato oblaka příliš vysoko, ale pokud trpíte Peter Pan komplexem a přesvědčením, že omnia vincit amor, pak směle- nowhere but Up. A vezměte s sebou Ellie- než bude pozdě. 85 plus (24.08.2009)

Instantní americký (nebo z hlavního proudu, chcete-li) první dekády nového milénia, což je samo o sobě v mejch oploutvenejch očích mínus, neboť tento druh animace je poněkud nešťastný v tom, že postrádá svou vlastní duši a jako kdyby se z filmu vytrácela jakákoliv vizuální originalita. Navíc ani příběh nedopadl nějak extra skvěle, sice oceňuji, že dvě z hlavních postav jsou věku gerontího a kdyby byl film hraný, hrozil by reálný úhyn hlavního osazenstva na sešlost věkem, ale vše na mě působí jako samostatně funkční desetiminutovky, které se ale bídně spájí v jeden celek, navíc hlasové obsazení je nebývale nudné (hlavně u psa, který se svým zcela nezábavným hlasem zajišťuje finální průměrné hodnocení). Ne že by to nebylo zábavné (kdyby třebas měla úvodní sekvence samostatný závěr s nějakou pointou, byl by to jasný adept na krátkometrážního oscara®) nebo že by to postrádalo vtipy (veverky!) ale jako celek... (14.09.2014)

Vzhůru do oblak, animák, kterým Pixar výrazně vybočil směrem, který již naznačil ve Wall-em. Tatam je bezelstná radost a nevinnost, sálající z některých nedávných děl (Rattatouille, Auta)... Vzhůru do oblak je velkolepé, spektakulární dobrodružství, klasicky Verneovsky naivní, přesto ale ne tak nevinné a bezelstné... O to ale napínavější, natřískané emocemi a spoustou vrcholných momentů... A že je k tomu všemu ještě animované? To už je jen lahodná třešínka na delikátním dortu. Dortů se šlehačkovými oblaky, náplní z dětských snů a ověšeného barevnými balónky... (06.09.2009)

Veverka vyleze na strom a řekne: "Zapomněla jsem si udělat zásoby na zimu a teď chcípnu." Cha! Prvních patnáct minut k nezaplacení, nádhera. Pak ale dostává dění na obrazovce nehorázný downgrade, který zpět do oblak nevyzdvihne ani ukecaný Maxipes Fík. Celý příběh je hrozně urychlený, vyjma pár momentek působí animace jak z minulého století a pro mne typický trademark Pixaru - emoce, zde naprosto chybí. U Wall-E jsem měl na krajíčku, v Autech fandil Bleskovi a s myším kuchařem se radostně křenil na každým vydařeným jídlem. Tady mne čekalo pouze prázdno a zbožné přání, ať už ta taškařice skončí. Na závěr ještě pár do očí bijících nelogičnosti: 1. Tolik balónků by tu barabizno neuneslo 2. Cestovateli Charlesi Muntzovi muselo být téměř 100 let a přesto se chová jak čerstvý čtyřicátník 3. Děda svůj domeček starý X let uhasí během pár sekund pomocí kusu hadru. P.S. Proč vůdce psí smečky mluví jako Smradupán z Pár pařmenů?! (11.01.2010)

"Našel jsem toho špačka a sledoval ho až pod vaši verandu. Aspoň doufám, že šlo o špačka. Byl takovej chlupatej a měl dlouhý ocas." Je fajn, že sny se dají splnit i v důchodu, což rozhodně udělám, ale já jsem se u toho moc nebavil. Asi za to mohou mé děti, které úplně nezvládly to, že ta srandovní holka z úvodu ve zběsilém tempu zestárla a zemřela. Na to nebyly připravené a já jsem nebyl připravený na jejich reakci. Pak už to bylo přiměřeně zábavné, některé fóry se povedly, jiné nikoli, ale já považuju animáky primárně určené pro dětské diváky a ti kolem mě z toho rozhodně do oblak nevyletěli. Já tedy taky ne. Já si vyletím až v důchodu. (14.12.2018)