Hoffa

Hodnocení u životopisných filmů do značné míry ovlivňuje, jaký máme k titulní postavě vztah. Jimmy R. Hoffa byl uznávanou celebritou a v podstatě jedním z tvůrců společenského klimatui ve Spojených státech, zatímco v Evropě zůstává více méně neznámý. Je to fascinující osobnost, člověk, který se z absolutního nýmanda dokázal sám vypracovat na vůdce druhé nejmocnější odborové centrály v zemi, který manipuloval s politickou scénou, hospodářskými kruhy i s médii. A který také stál u procesu prorůstání odborových centrál s organizovaným zločinem. To poslední, co bych o filmu napsal, je, že je nudný, ve skutečnosti Dany DeVito tím, že se nedržel striktně známých životopisných dat, natočil snímek, který se podobá klasickým mafiánským ságám typu Kmotr. Filmu hodně pomáhá Jack Nicholson v hlavní roli. Dává své postavě maximální charisma, tyhle egocentrické afektované týpky s velkou dávkou inteligence zkrátka umí a tady vyšel svému dlouholetému příteli na režijním postu maximálně vstříc. Scény, kde se oba velcí herci ocitají tváří v tvář, jsou pro filmového fanouška lahůdkou. Pětihvězdičkové hodnocení uteklo v mém případě Hoffovi jen o chloupek. Celkový dojem: 85 %. (11.10.2010)

Toť zvláštní film. Střízlivou - až divadelní - formou natočený životopis pro našince nepříliš známé postavy amerických politických dějin, mafiánského odborářského vůdce, kontroverzní osobnosti s prapodivným koncem... Čtyři a půl zaokrouhleno tentokrát nahoru. Kde se to jen v tom malém chlapíkovi bere... - - - P.S. Jen tak mimochodem - přemýšlejme o těch našich vůdcích pracujících - bez legrace... (13.10.2005)

Coby rekonstrukce historických událostí strhující. Avšak jako filmová biografie odborářského vůdce Jimmyho Hoffy poněkud průměrná záležitost, čemuž neprospěl ani fakt, že se film odehrává v několika časových rovinách, jejichž datování není známo a divák tak každou chvíli ztrácí orientaci v tomto spletitém kruhu řidičů, politiků a zločinců. DeVitova výpověď o této postavě působí každopádně autenticky a fenomenální ztvárnění Jackem Nicholsonem je samo o sobě uchvacující. Jinými slovy se i v tomto případě stává hlavní postava nosným pilířem celého filmu. Oscarové nominace jsou na místě, avšak ty nejpodstatnější atributy filmu (režie, scénář) působí dosti rozvlekle. Na 140 minut je zde jaksi málo dramatičnosti a z Hoffy se tím stává čistě rutinní věc. Pronikavý Nicholson ani efektní závěr jako kompenzace k lepšímu hodnocení bohužel nestačí. (22.06.2013)

V politických filmoch divákom častokrát nejde až tak o umeleckú hodnotu, ako o historické fakty o historických postavách. Lenže k tomu si stačí prečítať pár riadkov na Wikipédii, ako už spomenul Matty. Tvorcovia týchto príbehov to tiež vidia inak. Vkladajú do nich svoju kreatívnu a názorovú optiku, a preto sú niekedy tak veľkolepé či kontroverzné (viď počiny Olivera Stonea). DeVitovi sa to podarilo tiež. Trošku amerického pátosu, ktorý má za úlohu glorifikovať osobnosť s pochybnou povesťou, a mnoho tvorivých perál vystavujúcich na obdiv kameru (kolážovité zábery pripomínajúce Briana De Palmu), scenár, aj hercov. Herecká zostava sa tu stretla skutočne kvalitná, čo mám práve na týchto "väčších" filmoch rád. Disponujú istým duchom doby, ktorý nám vždy bude pripomínať, ako to vtedy asi v šoubiznise vyzeralo. Podobne ako napríklad prostredie odráža tvár samotného miesta zachytenú v čase. Zase som sa nechal uniesť, ale na záver sa chcem ešte vrátiť k Hoffovi. Organizovaný zločin a politika možno k sebe inklinujú prirodzene. V oboch sa predsa jedná o individuality vzbudzujúce rešpekt más a tým nadobúdajúce niečo ešte hodnotnejšie než peniaze - moc. Toť vše, pod týmto textom si môžete ako podklad predstaviť americkú vlajku a následne si privodiť orgazmus alebo infarkt, to už podľa vkusu. (19.10.2014)

Hoffa přesně naplňuje škatulku "hodnotných" životopisných dramat i s absolutně nudnou filmovou estetikou 90. let. Vybavil se mi při sledování Stoneův mladší Nixon - také naprosto nevýrazný, předlouhý snímek, sloužící pouze ke zvýšení neuspokojitelného ega hlavního představitele. Fušérsky režírující Danny DeVito má navíc ještě smolíka, že "nějaký" americký odborář průměrného Evropana prostě nezajímá. 50 % (31.07.2010)