Sedem životov

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)

"Dneska si chci zabrečet", říkala jsem si při výbírání filmu, na jaký se dnes podívám. Seven Pounds byla v tomhle ohledu rozhodně správná volba. Je to doják jak se patří, zpočátku zahalený tajemstvím, které nám děj postupně odkrývá až je úplně jasné, kam to vše směřuje.. Myslím, že dobrý člověk (takový, jakého by vybral Tim(:) v tom neuvidí "nudný a průhledný útok na divákovy city" a spíše bude mít po zhlédnutí chuť také lidem nějak pomáhat (byť jen na sekundu, přičemž ho to hned přejde..). Jen mě mrzí, že nebylo víc prostoru věnováno slepci... Každopádně Smithovi definitivně odpouštím Muže v černém a klaním se jeho hereckému umu. A na tohoto režiséra si odteď budu dávat pozor! (08.01.2013)

Další z vynikajících letošních filmů, které se do našich kin bohužel dostanou až po Oscarech. Muccino a Smith to dali po Štěstí na dosah znovu dohromady a na svou velmi povedenou první spolupráci navazují snad ještě lépe. Sedm životů je film, ve kterém se možná dlouho nebudete orientovat, ale jakmile si začnete jednotlivé náznaky skládat dohromady, uvidíte, že všichni zúčastnění dobře vědí, co dělají. Benův příběh je totiž velice dobře napsaný, skvěle zrežírovaný a jak už je u Smithe zvykem, bezchybně zahraný, takže se nedivte, když vás Sedm životů po hodně matoucím rozjezdu ještě překvapí. Docela mě ale zajímá, kolik lidí v tom všem uvidí jen podlou cestu za zlatými plešouny. (update: Jak tak koukám kolem... moc nás Muccinovi na špek neskočilo. No co, já jsem to hltal upřímně :) (17.12.2008)

O co v tomhle filmu jde, se dá celkem lehce vypozorovat hned od začátku a různý příběhový maskovací fígle nejsou moc neprůhledný, ale je to natolik dobře natočený, že mi to vůbec nevadilo a síle průběhu filmu tu ani trochu neubírá a ani mi to nepřišlo zdlouhavý. Mimoto, z Willarda Smithe se pomalu ale jistě stává velice kvalitní charakterní herec, což tady předvádí v plný parádě a nebýt Rosario Dawson, tak by to byla téměř one-man-show, Will je tady jednim slovem prostě skvělej (27.12.2008)

Snímek Sedm životů mě opravdu dostal a zapůsobil na mě. Je sice pravdou, že stopáž je mírně přemrštěná a být film o čtvrt hodinku kratší, nebylo by to na škodu, ovšem i tak natočil Gabriele Muccino perfektní a emotivní příběh s naprosto odzbrojujícím závěrem, jenž diváka dojme, ať chce nebo ne. Je nutné ocenit hudbu, ale i herecký výkon Willa Smithe a Rosario Dawson. O hodnocení vůbec nepřemýšlím. 5* (27.07.2013)