Sedem životov

Kdybych si nepřečetl obsah filmu vůbec bych netušil co se to v první polovině děje s Willem Smithem. Vědění o co jde mi tedy dodávalo trošku větší jistotu ale i přesto jsem se držel v neustálé pozornosti aby mi ani kousek skládačky neutekl. Sedm životů je bezesporu zajímavý film a Will ukazuje proč je momentálně tolik vyhledávaným hercem. Divák samozřejmě tuší jak film nakonec dopadne. Hlavní hrdina dokázal chytit za srdce svým nevyhnutelným osudem, který si sám pečlivě naplánoval aby odčinil svou chybu. Krásné! (05.10.2009)

Když si u milostné scény povzdechnu: "Kdy už to proboha skončí!" Je nejspíš něco v nepořádku. Čímž netvrdím, že to něco je v nepořádku jenom ve filmu, třeba si zahrávám se zapšklým cynismem uvnitř mě. No jednoduše na mě to bylo moc: předvídatelné, slzopudné, zoufale přeušlechtilé a nudné, nudné... Mimochodem první film s Willem, ve kterém jsem mu zbaštila herectví, což se mi jeví jako jediné snaživé pozitivum dvouhodinové, vizuálně učesané, ubrečené historky. 45% (04.08.2009)

Nápaditě vykonstruované a velmi pohledně natočené drama, které téměř do poslední chvíle skrývá své rozuzlení, a tak vás i přes svůj skromnější děj dokáže udržet u obrazovky v příjemných pocitech zvědavosti a očekávání. Závěrečná pointa pak uspokojivě slepuje mozaiku Benových činů dohromady, aniž by zanechávala nepříjemné otázníky, jenže ten útok na emoce je prostě moc. V podstatě si nedokážu vybavit více emocionálně vyděračský film, tento podlý útok na oční sliznice mi trošku kazí celkový zážitek... 6/10 (29.08.2013)

Vyznávači silných príbehov - pripravte sa na emočný šok, pripravte si vreckovky a rezervujte si rameno svojho partnera. Tento film sa dotkne každého nervu vo vašom tele a zasiahne vašu dušu na miesta, o ktorých ste nemali anilen tušenie - a ak nie, potom nieste človek. Dojemný príbeh, ktorý možno stavia od začiatku na istotu, ale je neskutočne dobre zrežírovaný, prirodzene zahraný, k tomu si pridajte krásnu melodramatickú hudbu a ste stratení. Beznádejne. 85%. (03.04.2015)

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)