Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (595)

Malarkey 

všetky recenzie používateľa

Nechápu jediný důvod, proč by tenhle film měl mít tak (průměrné) hodnocení. Já jsem z kina odešel maximálně spokojený, a měl jsem radost, že jsem mohl podpořit právě takový film jako je právě tento, protože si to minimálně zaslouží, na úkor toho co slýchávám, že návštěvnost na něj je vcelku průměrná. Trošku to připomíná Je třeba zabít Sekala, ale jinak je to naprosto jinačí příběh, i když podstata je obdobná. Krajina je velmi věrně ztvárněná a hezky se na to kouká. Klidně bych si v té vesničce představil příběh odehrávající se jako zajímavý historický seriál na pokračování, což nakonec není, ale i tak musím chválit, chválit, chválit. Jsem rád, že Karel Roden se občas objeví i v nějaké české produkci, protože takové herce jako je on, český film rozhodně potřebuje. Dále bych rád pochválil Vladimíra Dlouhého. Dlouho jsem ho nikde neviděl, ale hrozně příjemně se mi na něj koukalo, až překvapivě hezky. Jsem rád, že ve filmu se objevili celkově herci, které ve filmech jen tak neuvidím, je to zase trošku něco jiného. Jen škoda, že to Renč nedokázal dotáhnout opravdu až do konce, až do dokonalosti. Vždyť ty záchvěvy války, těch mohlo být daleko míň, ke konci už mě neskutečně otravovali, čekal jsem vlastně na závěr a musel jsem si to všecko protrpět. Nakonec jsem se do konce dokodrcal a vše dopadlo tak jak jsem si představoval. Takových filmů, jako je Hlídač č. 47 bych si přál víc, škoda jen, že jich je právě tak málo. Rozhodně nelituji, že jsem na něm byl v kině, kdybych mohl, klidně bych na něj šel znova. ()

mchnk 

všetky recenzie používateľa

Režisérský vrchol Filipa Renče, který asi nejspíš nepřekoná, se jmenuje Roden. Perfektní bojové scény, ze začátku dobrý scénář. Film plný všedních starostí, které nazýváme osudem. Válečný veterán, který si z války odnesl víc než jen tělesná omezení a zranění, zahajuje svou další bitvu. Bitvu s vlastním životem. Film plný intrik, zrady, ženské nenasytnosti a přetvářky před Bohem. Výborný zvuk, ovšem přehnaně emotivní hudba. A režie je prostě čistá renčovina. ()

Reklama

ClintEastwood 

všetky recenzie používateľa

Neviděl jsem původní verzi z 30. let, ani tu americkou od Huga Haase z roku 1951, takže zatím nemůžu srovnávat, ale Renčův Hlídač se mi líbil. Zasněžená krušnohorská krajina, atmosféra dvacátých let, slušný příběh, hudba, kamera a přesvědčivé herecké výkony jsou zdejší hlavní doménou. A nehrát postavu Ferdy tak zženštilý a slizký herec, byl bych spokojen maximálně. Vyzdvihl bych především krásnou Lucii Siposovou, maniakálního Vladimíra Dlouhého a samozřejmě jedinečného Karla Rodena. Ten ztvárnil válečného veterána Doušu tak přesvědčivě, že jsem mu postupem času uvěřil i to kulhání. Po většinu filmu jsem s ním soucítil a právě jeho postava vše táhne kupředu. Filip Renč se prostě přesvědčil, jak je důležité míti Rodena. ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Tak Filip Renč přece jenom umí točit filmy... Psychologické rovině románu Josefa Kopty sice zůstal dosti co dlužen, ale svůj zploštělý románový ponor rozvrstvil v působivém příběhu vojenského vysloužilce Františka Douši, který je státem odměněn za své služby místem vechtra, železničního hlídače. Z filmu zcela nevymizel ani fakt, že autor románové předlohy byl významným představitelem legionářské literatury, flashbacky ozřejmující trauma první světové válka jsou podstatnými pilíři snímku. Stejně jako mrazivě zimní atmosféra evokující skrytou podstatu venkovského života, tolik odlišnou od Hálkovské idylky, vynikající klavírní hudební doprovod a herecký výkon Karla Rodena. Hlídač č. 47 je překvapivě dobrým a silným filmem, minimálně na poměry české polistopadové kinematografie...(coby remake původní filmové adaptace z roku 1937 nemohu hodnotit, protože jsem ji ještě neviděl) ()

juta 

všetky recenzie používateľa

Pozor na spoilery. Nejprve jsem chtěl dát filmu o hodně víc, ale ten konec to teda zazdil. No ono se to sralo dřív, jen světlejší moment nastal ve chvíli, kdy Douša šibalsky předstíral hluchotu dál. Bohužel, časté návraty v Doušově hlavě do minulosti, které mnohdy neříkaly nic a tudíž pro mě naprosto zbytečné srážely taktéž dojem z filmu. Na konci jsem čekal parádní pomstu a né nějakou plácanou na holou. To mě teda naštvalo nejvíc, že ani zabásnutí toho fracka to nedokázalo zachránit. Není se čemu divit, když už font písma byl poněkud amatérský. ()

Galéria (46)

Zaujímavosti (29)

  • Scény kolem Doušovy vechtrovny vznikaly v Krušných horách na nádraží Kovářská, které leží na železniční trati mezi Chomutovem a Vejprty. Natáčelo se zde v listopadu roku 2007, a to v provozních přestávkách, neboť ve všední dny zde jezdily ještě tři páry osobních vlaků. V Hlídači č. 47 využil Filip Renč i nedaleké poutní místo v Ostré. (zdeny99)
  • První, kdo zfilmoval román Josefa Kopty „Hlídač č. 47“, byl Josef Rovenský v roce 1937. Další zpracování natočil Hugo Haas. Ten si ve filmu Pickup kromě režírování i zahrál hlavní roli. Příběh zasadil do Spojených států, kde se film také natáčel. (kowalski)
  • Nákladní železniční vozy pro natáčení zapůjčil depozitář Národního technického muzea v Chomutově. Parní lokomotiva 310.072 byla zapůjčena z výtopny Plzeň a parní lokonmotiva 434.1100 s osobními vozy z Muzea Českých drah v Lužné u Rakovníka. Mechanické závory přejezdu u strážního domku hlídače Doušy byly zapůjčeny z Muzea Zubrnice, stejně jako historická inspektorská drezína a ostatní  historické rekvizity. (Dymnik)

Reklama

Reklama