Phoebe v krajine zázrakov

Po zhlédnutí traileru na Phoebe in Wonderland jsem čekal další Little Miss Sunshine, ale nadšení ve mně rychle opadlo a to už jen díky tomu, že všechny výlety do fantasy světa jsou vidět už v samotném traileru a i přes kratičkých 96 min jich pak je ve filmu trochu poskromnu. Jistě, Elle Fanning je jako vždy cute, ale zbytek je jen nemastná a neslaná omáčka kolem a to ještě navíc s pochybným koncem. Tento film se u mě bohužel minul svým magickým účinkem, který z něj byl vyzařován a nebýt Elle Fanning, tak tenhle nízkorozpočťák s černovlasou stárnoucí zoufalou manželkou, už jen kvůli tomu scénáři, mohl zamířit rovnou do TV a nikdo by si toho ani nevšiml. (6/10) (18.06.2009)

Celý tento film mi přišel padlý na hlavu. Od ředitele, přes učitelky až po rodiče i ty malý holky. Jediné, co jsem si z tohoto filmu odnesl je: Tourettův syndrom. Pro mě dodnes naprosto neznámý pojem. Za to dávám 1 hvězdičku, jinak velmi nepodařený film s otřesnými hereckými výkony (vyjma Felicity), nulovými emocemi a povrchním dějem. 25% (03.01.2014)

Tak tohle bych v prvé řadě jako rodinný film vůbec neoznačila. Jen kvůli tomu, že je tam rozebírána složitost dětské duše s velkou mírou fantasie z toho ještě rodinnou podívanou nedělá! Hodnocení je pro mě v tomto případě zapeklité. Najednou stranu jsem malé Pheobe rozuměla a tuze chápala, že se v sobě nevyzná, kvůli svým vnitřním démonům. Ale na druhou stranu jsem zklamaná z toho, že nebylo dotažené dokonce.. (21.04.2013)

----- "Ale jestli to nejsem já, tak se ptám dál: Kdo tedy jsem ?" ----- Měla bych mít pochopení pro to sladké nevinné dítě i pro jeho psychickou poruchu - namísto toho se mi chce cynicky poznamenat, že se malá Phoebe narodila do velice moderní a tím pádem i nadmíru pokrokové reality (show), která má pro každého v záloze tu správnou DIAGNÓZU ... všem imaginárním světům navzdory. U příslušného odborníka přes duši se kupodivu ocitla jen ona, třebaže známky neuropsychiatrického onemocnění vykazovalo i její bezprostřední okolí ... a tvořilo tak bezděky živnou půdu pro utěšený rozvoj všech průvodních jevů nepříliš známého syndromu s podivným jménem. Matka - volnomyšlenkářská intelektuálka, frustrovaná neschopností vlastní tvůrčí činnosti, stresovaná každodenní péčí o své dvě dcery, která pro ni nepředstavuje tu správnou formu seberealizace ... otec - intelektuál (jaká náhoda !) bez přívlastku, který jakožto zodpovědný živitel rodiny upřednostňuje svou práci, třebaže její výsledky podle všeho nejsou předurčeny k nějakému zaznamenáníhodnému úspěchu ... učitelský sbor - nevynalézavé přízemní sdružení, zainteresované pouze do výše svého platu ... ředitel školy - ukázkový slaboch s absencí zdravého úsudku i jakékoli přirozené autority ... učitelka dramatu - výstřední osoba odtržená od reality, zcela ponořená do svého pojetí umění ... spolužáci (a spolužačky) - nesourodá partička osobitých týpků, jejichž chování a vyjadřování není zcela úměrné jejich věku. Ve výsledku jsem byla opakovanými výstupy výše uvedených individuí trochu umořená, takže bych jim i všem řídce se vyskytujícím imaginárním přátelům a nepřátelům milé Phoebe velice ráda vzkázala: Jděte do háje zeleného ... a vezměte si ji s sebou. (30.09.2015)

Elle Fanning už si zahrála dehydrovanou holčičku na poušti v Babelu, mladou Daisy v Buttonovi a teď se proměnila v dívku s (téměř neznámým) Tauretteovým syndromem. Takové role + kvalitně zahrané a to jí nedávno bylo teprve 10 let! (2008). Vskutku neuvěřitelné. Myslím, že v tomto filmu rozhodně nejde o věrné zobrazení symptomů nemoci, protože ji skoro stejně nikdo nezná (takže nemůžeme ocenit, jak věrne roli vystřihla) na rozdíl třeba od autismu, který famózně předvedl Hoffman v Rain Manovi nebo téměř o 20 let S. Weaver ve Sněhovém dortu.. Malá Phoebe si vytváří vlastní imaginární svět, je roztržitá, nepozorná a všude na ní pomrkávají postavičky z Alenky v řiši divů. Jenže tato kniha britského spisovatele Carrolla je dle mého názoru známá a populární spíše v anglo-amerických zemích než u nás. My máme svou Červenou Karkulku a další, oni zase „Alice“. Neříkám, že kvůli tomu zatracuji celý film, ale pro mě to zkrátka nebyl víc než jen lehce nadprůměrný nezávislák s matkou F. Huffman, která se tváří na své děti stejně stupidně a bezradně jako v Zoufalých manželkách Už od prvních minut filmu bylo zcela jasné, kdo dostane roli Alenky v divadelní hře, kterou organizuje lehce zvláštní učitelka. Musím ale uznat, že taneční číslo, které nacvičily děti úplně samy, bylo kouzelné. (Nechci ovšem vědět, kolik hodin jim trvalo samotné natáčení této scény:P). Rodiče si na konci filmu konečně uvědomí, že jejich dcera má vážný problém, ta hezky spolužákům vysvětlí, proč se tedy chovala tak divně - a to je bohužel celá katarze filmu. Leč mít papíry na to, že můžu na někoho plivnout, když mě naštve? To bych někdy brala...:P (19.06.2009)