Spoveď nákupnej maniačky

Což o to, další romantická komedie - průměrná ptákovinka, která neurazí, ani nenadchne. Isla Fisher mi tu uplně neseděla, zato Hugh Dancy je prostě úžasnej všude. Každopádně největší zklamání, který plyne z tohohle filmu, je naprostý ,,lack of fashion - like WTF? Isn't it obvious from the title?". Ale holt bez tý lásky by ten film byl tak nudnej, že tam Dancyho museli vrazit. Za mě bohužel zklamání kort z toho pohledu módního nadšence... (06.02.2015)

The Devil wears Prada bylo o něco říznější a kvalitnější, a přestože Confessions of a shopaholic není nejhorší, není zde žádná kvalitní herečka, která by film vyzvedla nahoru. Několik střípků bylo docela vtipných, ale po delším čase od zhlédnutí se mi vše rozleželo v hlavě a musím s hodnocením níž, než jsem plánoval. Bylo to příjemně blboučké - to však z filmu nedělá kvalitní podívanou. (06.02.2013)

Za normálních okolností by mě zdejší hodnocení překvapilo, ale stačí si přečíst koment AngelAngie, že film nenudí a je lepší než podobný jiný filmy a pak tomu dá dvě hvězdičky a je jasno. Spíš než o samotným hodnocení filmů jde některým zdejším uživatelům o vytváření si jakési pofiderní image diváka vodborníka s vkusem a inteligencí před ostatníma a to je trapný jak karlovarská lázeňská oplatka vyroběná v Praze. Ano jistě, film jede po 100x ohraný romantický lajně, jen s pro mě novou zápletkou. Hlavní hdrinka je tak prdlá a blbá až je milá a zábavná, ostatně jako vlastně celej film. Jelikož romantickou komedii beru jako romantickou komedii, nemám tak zapotřebí urážet hlavní hdrinku a už vůbec ne mudrovat nad tím, komu je film určen a jaký jsou blbci ti, co se jim film líbí. Já ženská nejsem a resumé mých utrát za minulý měsíc je následující : x litrů piv, 3x smažák s tatarkou; 1x sázkový tiket na celkové vítězství Sparty ve fotbalové lize a přesto jsem si tenhle film užil na max. Takže kdepak asi soudruzi vodborníci z CSFD udělali ve svých analýzách cílové skupiny diváků tohoto filmu udělali chybu ? (07.06.2010)

Kreditku mám jednu, představa nakupování ve mně vyvolává dávicí reflex, ale tehle Bruckheimerův příběh rádoby popelky, co se nemůže rozhodnout, jestli si koupí raději boty Pucci nebo kabelku Gucci, aby nakonec koupila obojí, mě bavil. Sice s provinilým vnitřním hlasem, ale bavil. Isla Fisher je totiž roztomilejší než pixarovský Vall-I, Hugh Dancy přebíhá od psích pohledů k řeči pana Prady a celé je to tak přepáleně retardované, až se tomu vlastně nedá odolat. Bruckheimer holt věděl co dělá a jeho "boží ruka" je doslova cítit z každého ramínka. Hlavně se musí všechno lesknout, vypadat draze a soundtrack ať klidně opakuje dvě tři srdceryvné melodie. Stydím se, ale dát míň než "šedesátku s malým plusem", asi bych se musel uškrtit na maminčině zelené šále. (17.04.2009)

Miluju nakupování, obzvlášť když mi při výběru oděvu asistuje neodbytná prodavačka snažící se mi za každou cenu vecpat nějaký ten hadřík a neštítí se mi při tom namluvit, jak mi ty šaty sluší, ač jsem se díky nim zase o něco víc přiblížila strašákovi do zelí. V New Yorku takové otravné báby asi nemají, a tak může Isla Fisher nakupovat vesele, s grácií a ještě z toho mít požitek. Její patálie a zářící oči nad každým nově nabytým kouskem jsou vskutku úsměvné a tak je velká škoda, že se film drží zaběhnutých schémat a vám je jasné, jak to celé skončí prakticky od okamžiku, kdy Ona potká Jeho. (28.08.2009)