Spoveď nákupnej maniačky

Mám pocit, že při sledování tohoto skvostu jsem ztratil 90 % mé inteligence. Stejně jako Rebecca vymetala jeden obchod za druhým, mně tento film vymetl jakékoliv jiné myšlenky, až ze mě zbyla jen prázdná troska, která se ani nezmohla na to vypnout tuhle sračku. A to se ještě snažím krotit. Vše v tomto filmu je špatně. Hlavní myšlenka je totálně naruby (to jako vážně? Když se pár hlupaček neumí udržet na uzdě a nakupují i to, na co nemají, je to okamžitě nemoc a budeme je omlouvat slovy "Ale no tak, ony za to nemohou, jsou nemocné…“?) ve filmu jsou maximálně dvě sympatické postavy - (Hugh Dancy a Julie Hagerty) - krom nich jsou všichni jednoduše řečeno infantilní. Hlavní hrdinka je na ránu a přiznám se, že kdyby ji tam někdo pořádně nakopl, aby už dostala rozum, film by hned dostal náboj. Upřímně se divím, k čemu se to propůjčili John Goodman a Kristin Scott Thomas. Věřím, že i oni sami se teď stydí. Tenhle film je tak špatný, že tady není jiná možnost, ale i já musím dát nejnižší možné ohodnocení. Mimochodem je fakt, že módu nemám v lásce a je mi upřímně výfuk, co se zrovna nosí v Londýně či v Horní Dolní, ale z prostředí módního průmyslu LZE natočit vtipnou, koukatelnou a INTELIGENTNÍ komedii (The Devil Wears Prada je ten nejlepší příklad.) 10 %. (11.07.2011)

Což o to, další romantická komedie - průměrná ptákovinka, která neurazí, ani nenadchne. Isla Fisher mi tu uplně neseděla, zato Hugh Dancy je prostě úžasnej všude. Každopádně největší zklamání, který plyne z tohohle filmu, je naprostý ,,lack of fashion - like WTF? Isn't it obvious from the title?". Ale holt bez tý lásky by ten film byl tak nudnej, že tam Dancyho museli vrazit. Za mě bohužel zklamání kort z toho pohledu módního nadšence... (06.02.2015)

The Devil wears Prada bylo o něco říznější a kvalitnější, a přestože Confessions of a shopaholic není nejhorší, není zde žádná kvalitní herečka, která by film vyzvedla nahoru. Několik střípků bylo docela vtipných, ale po delším čase od zhlédnutí se mi vše rozleželo v hlavě a musím s hodnocením níž, než jsem plánoval. Bylo to příjemně blboučké - to však z filmu nedělá kvalitní podívanou. (06.02.2013)

"They said I was a valued customer. Now they send me hate mail." Jsou filmy, na které můžu prostě koukat pořád a zas a znova a nikdy se mi nezprotiví, jako je tenhle. Další romantická komedie, řeknete si. Ano, ale proč ne, když je to tak příjemný film? Výborná Isla Fisher, okouzlující Hugh Dancy, Kristin Scott Thomas se skvělým francouzským přízvukem, vtipy, které jsou povětšinou vtipné, romantika, která není přitažená za vlasy - já mám vše, co potřebuju, abych si tuhle romantickou komedii vychutnala. A navíc to člověka donutí zamyslet se nad tím, jestli vážně nekupuje příliš mnoho věcí, které vlastně nepotřebuje. A takhle nízké hodnocení si tenhle film opravdu nezaslouží. (01.04.2011)

Kreditku mám jednu, představa nakupování ve mně vyvolává dávicí reflex, ale tehle Bruckheimerův příběh rádoby popelky, co se nemůže rozhodnout, jestli si koupí raději boty Pucci nebo kabelku Gucci, aby nakonec koupila obojí, mě bavil. Sice s provinilým vnitřním hlasem, ale bavil. Isla Fisher je totiž roztomilejší než pixarovský Vall-I, Hugh Dancy přebíhá od psích pohledů k řeči pana Prady a celé je to tak přepáleně retardované, až se tomu vlastně nedá odolat. Bruckheimer holt věděl co dělá a jeho "boží ruka" je doslova cítit z každého ramínka. Hlavně se musí všechno lesknout, vypadat draze a soundtrack ať klidně opakuje dvě tři srdceryvné melodie. Stydím se, ale dát míň než "šedesátku s malým plusem", asi bych se musel uškrtit na maminčině zelené šále. (17.04.2009)