Umění plakat
Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Réžia:
Peter Schønau FogScenár:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrajú:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (viac)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (125)
To byla síla...Jaké pokřivené vztahy můžou ovládat jednu "běžnou spořádanou rodinku" .A jak jednoduše lze udělat z oběti sexuálního zneužívání blázna. Nakonec maminky jsou většinou svaté, vždyť ony "nikdy nic netuší ", jinak by musely řešit (a nakonec se špatné svědomí dá přebít alkoholem). Syn, který byl taky obětí, mě nejdřív připadal jak malá tatínkova zrůdná karikatura. Chtít ale na dětech jeho věku nějaký jejich vlastní názor a natož potom činy, je nereálné. Škoda, že trošku víc nerozvedli i tatínkovo dětství a rodinné vztahy, třeba byl taky obětí a kopíroval chování svého "tatínka". Naprosto šokující pro mě ale bylo předání zneužívané dcery do pěstounské péče ( tak to jí skutečně pomohli!). Nevím, v jaké míře dětem v současné době pomáhá, že se přeci jen téma zneužívání tak nedrží pod pokličkou jako to bylo dřív. ()
Už dlouho se mi nestalo, abych při sledování filmu cítil takovou nenávist k jedné z postav. A přitom to může vypadat jako film s poněkud drsnějším humorem (komentáře malého kluka). Jenže ono jde o mnohem víc. Měl jsem toho až po krk, a přesto jsem pořád koukal se skřípajícími zuby a chutí zabíjet. Velmi dobře natočené a zahrané. ()
Film o zneužívaní detí, hlavne ich nevinnosti a dôvery v tých, ktorí ich majú mať pod ochranou. Premýšľala som nad tým, prečo je podaný tak zvláštnym, až nevhodným spôsobom. Myslím ale, že videný očami malého chlapca, by sa mohol odohrať presne takto. Kto však môže tušiť, čo v hlave zneužívaného dieťaťa prebieha. Citové vydieranie a manipulácia z otcovej strany a nezáujem, či rezignácia, zo strany matky, poznamenali detské obete bezpochyby na celý život. Nenechajte sa oklamať zdanlivým odstupom a nadhľadom, s ktorými vám je príbeh servírovaný. Je o utrpení a krivde, ktorá je ešte len v zárodku a naplno sa prejaví až neskôr, možno v rozsahu, aký by citlivejšia povaha nemusela uniesť. ()
Drsné, kruté, smutné a hlavne odporné. Ide o ukážkový príklad ako to funguje pri zneužívaní detí. Stačí manipulatívny, zvrhlý otec a flegmatickejšia matka s minimálnym záujmom o deti. Film je vlastne preneseným pohľadom malého chlapca na túto smutnú problematiku a čo všetko sa môže stať v prípade, ak už od malička niekto deťom nevštepuje rozdiel medzi dobrom a zlom. 80/100 ()
Těžko jde popsat, jak mi byl ten člověk (otec) odporný. A vlastně i matka, která si radši brala prášky na spaní, aby nemusela nic řešit. Citové vydírání se táhne celým filmem a Allan se Sanne prožívali skutečně krušné dětství. Zřejmě i jejich starší bratr, u kterého jsou jen náznaky vzpomínek a reakcí. Film je to dobrý zejména pro lidi, kteří něco podobného zažili nebo zažívají. Protože věřím, že podobných citových vyděračů není ve světě málo. ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (3)
- Peter Schonau Fog študoval profesiu filmového režiséra na pražskej FAMU a na Dánskej filmovej škole v Kodani. Jeho absolventský film Lille Mansk (Malý muž) získal desať medzinárodných cien. (PeterJon)
- Ačkoliv je film dánský, překvapivě musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. (PeterJon)
Reklama