Krev zmizelého

Baladický příběh začínající milostným románkem a končící nemilosrdným utrpením. Trýznivý osud Helgy a posléze i její dcery Dorli napříč dvou politických režimů, jaký si nikdo neumí ani představit. Čtyřdílná televizní minisérie s hodinovou stopáží každého dílu svým námětem, zpracováním, výpravou a hlavně dramatizací určitě předčí očekávání. V hlavní roli Vilma Cibulková, která tu podala úctyhodný herecký výkon. Příběh je rozvinut v časovém rozmezí dvaceti let a je napsán tak, že námětově vypovídá vše podstatné a jedinkrát nevytváří dojem zkratkovitosti. Válečný stav, poválečná msta na německém obyvatelstvu a jejich odsun, nástup komunistické represe a komunistický režim v celé své ryzosti. A v celé své ryzosti se vlastně jedná o další filmový projekt, coby účet z naší minulostí a zároveň ukazující varovný prst. Takových snímků už vzniklo přehršel a vznikají stále další, až to vytváří dojem, že nebýt této doby, česká kinematografie by neměla snad ani o čem natáčet. Silných emocionálních momentů si diváci užijí více než dost. I když i tady samozřejmě nechybí jedno velké ale. Těchto momentů je tady tolik, že mnohé, a také svým způsobem zásadní, spíše zapadají do ztracena. Jedná se o první filmový projet, kde se poukazuje na dvě lidská traumatizující období, čímž si tvůrci na svá bedra vzali hodně velké břemeno. Nic není dokonalé, avšak toto je v rámci televize povedený projekt, který se může hrdě zařadit mezi podobný osudový seriál 'Zdivočelá země' (1997-2012). (15.11.2019)

Začíná válka a v Sudetech milostný vztah baltského šlechtice dajíc se do řad německé armády a Češkou pracující v německém lazaretu. V podstatě romantická milostná etuda v době války, která nezůstala bez následků. První část představuje silný scénář, výbornou režii a snahu o dokonalou výpravu. Jen ta počáteční válečná scéna mohla být lepší. Václav Jiráček číší nemalou naivitou oproti Vilmě Cibulkové, která do své role dala skutečně všechno. (15.11.2019)

Poválečná doba a neúprosná nenávist vůči německému obyvatelstvu. Tady si dali tvůrci hodně záležet, aby u diváka vznikl pachuť hořkosti. Hlavně co se týče hlavní postavy Helgy a její dcerky vzniklé z milostného vztahu odehrávající se v předchozí první části. Po válce zakusila větší potupu než za celou válku. Z této části krapet vyzařuje i propaganda v rámci kritiky poválečných násilností. Opět je potvrzen silných scénář, dokonalá režie a hlavně herecký výkon Vilmy Cibulkové. (15.11.2019)

Začal režim nový. Komunistický. A od předchozího válečného se v rámci teroru a ponižování takřka v ničem nezadá. Příběh se nyní více zaměřuje na osud Dorli, dcery Helgy. A ani u ní nezůstane nit suchá. Dramatizace se snaží o napětí, což se i daří, avšak na pilu se zase až tak moc netlačí. No, i když, asi jak pro koho. (15.11.2019)

Komunistický teror na nejvyšších obrátkách. Osudy všech se pomalu a jistě uzavírají. Šokující osud jak Helgy, tak i její dcery Dorli, která nakonec odjela z Československa za svým posláním, nemohl dopadnout jinak. Až to vypadá, že ten německý za války byl ještě procházkou růžovým sadem. Samotný závěr sebeobětování s odkazem na Ježíše Krista si už musí diváci přebrat sami. Každý to může pochopit jinak. (15.11.2019)