Soudné sestry

Na to, že šlo o školní akci, jsem se bavila až ukrutně dobře. Akorát první půle by se dala zredukovat na nějakých dvacet minut a naopak část po přestávce bych kapánek natáhla. Ale co na Smrtě a královnu se špičatejma prsama (a hlavně na ten odloženej pohárek) asi budu ještě nějakou dobu s úsměvem vzpomínat. Mohlo by bejt víc takovejch mimoškolních dopolední v rámci vzdělávání. (08.11.2008)

Divadelní provedení v pořadí šesté knihy Pratchettovy Zeměplochy nedopadlo špatně. Jakožto velký fanda téhle (urban) fantasy si samozřejmě můžu hnidopišsky najít x příkladů toho, jak jsem si postavy nebo provedení nepředstavoval, ale neudělám to (ale ta Ježčí písen, ta, hm, mohla být divočejší). Jakási atmosféra knihy ve hře je, spousta gagů se opravdu povedla, některé postavy jsou téměř přesné (Smrt, Bábi Zlopočasná, šašek), některé ne, ale i tak jsou výborné (Magráta, vévoda). Pro ty, kterým se kus líbil dobrá příležitost sednout si a začít číst přece jen mnohovrstevnatější předlohu. A pak další. A další.. http://www.discworld.cz/knihy/ (18.11.2011)

Kdesi hluboko ve vesmíru pluje obrovská želva. Jmenuje se A-Tuin. Měří 16 000 km. Na svém krunýři, který je pokryt zamrzlým metanem a zbrázděn nárazy meteoritů, nese čtyři slony. Na jejich hřbetech se vyskytuje obrovský otáčející se kotouč. Ten kotouč se nazývá Zeměplocha. Oblíbil jsem si knihy Terryho Pratchetta, a tak jsem se ze zvědavosti podíval na jednu divadelní hru dle jeho námětu. Sám autor toto české zpracování označuje za jedno z nejlepších. Fantastický svět Zeměplochy, ironické parodování všeho, co doposud lidstvo zplodilo a co jej napadlo (tedy hlavně Shakespeara), zatím nenašlo cestu do filmové podoby. O to tato hra je cennější. Pokud knihy Terryho Pratchetta neznáte, možná děláte chybu. (09.03.2008)

Píchy píchy umřu smíchy... A nebo že by ne? Soudné sestry, adaptaci šesté zeměplošské knihy Terryho Pratchetta, jsem na prknech Divadla V Dlouhé viděl již dvakrát... A pokaždé ve zcela jiném "světle". Poprvé před lety to bylo skvělé, osvěžující, plné elánu a šlo o příjemné zpestření pražské divadelní scény. Skvělé obsazení výsledný dojem pak již pouze umocňovalo a nijak nevadilo ani několik slabších "estrádnějších" momentů. Výstupy Smrtě v podání Petera Vargy právem zkultovněly. Podruhé to bylo v červnu 2007 a šlo o zážitek o jednu kvalitativní třídu horší. Nevím zda již je soubor tímto kusem znuděn, ale šlo o ostudně odfláknuté a bez šťávy odehrané představení. Dobře odvedené řemeslo, ale nic navíc do toho ansámbl nevložil. Bylo až příliš evidentní, že spoléhají na památné momenty, které vždy zaberou - a nutno uznat, že zabraly i tentokrát. Jde nesporně o dobrý kus. Na to je Pratchettovská parafráze Shakespeara až příliš výtečná. A kamery České televize naštěstí zaznamenaly první případ. (07.11.2007)

Jsem příznivcem sci-fi a fantasy mě míjí což se dá přirovnat ke Spartě a Slávii. Byl jsem zvědavý, jestli se na tento kus bude dát dívat nefanouškovským okem , když o kosmologii Zeměplochy nic nevím. Trochu mě vyděsil i popis, že je kus střihnutý shakespearovskými motivy společně s problémy národního hospodářství, a s problémem xenofobní nesnášenlivosti. V Zeměploše jde prý o odraz nějakého skutečného světa a čarodějky zde zajišťují zeměploššskou stabilitu. Intenzivní přenos energií zde prý může mít až viditelnou podobu. Působí to na mě jako taková akční pohádka, veselá fantasy. V představení vidíme rychlé střídání scén, je tu výrazná stylizace postav a zajímavá práce se zvukem, nebo barevná výtvarná stylizace. Lze se kromě smíchu i bát. V druhé půlce mě zaujala pravdivá hláška "čas je jako guma, umíš si ho natáhnout jak se ti to hodí". (31.01.2018)