Precious

Hlavní sílu nese už knižní příběh sám. Nic černějšího si snad nelze představit, doslova i obrazně. Scénář vznikl podle knihy Push od autorky Sapphire, vlastním jménem Ramony Loftonové, jež svou vlastní osobnost promítla do postavy až pohádkově vstřícné a úhledné lesbické učitelky. Což trochu skřípe; druhou drobnou vadu na kráse tvoří mechanické střídání přímočarých kontrastů ponuré reality s dívčinými sny v hýřivých kulisách showbyznysu. Z pekla do nebe a zpět: rafinovanější postupy scénář nehledá a ani hledat nemusí. Bohatě mu stačí pozvolné odhalování a stupňování všech hrůz, kterými Precious prošla. Naopak režisér Lee Daniels si počíná kromobyčejně zdrženlivě; netlačí na názornost odpudivých detailů s vědomím, že čím věcněji krutou informaci sdělí, tím silnějšího účinku docílí. A hlavně se může spolehnout na hlavní představitelky, Gabourey Sidibe coby Precious a Mo’Nique v roli matky. (01.05.2020)

Tenhle film vyvedený v temných barvách (nejen kvůli tomu, že jsem tam moc bělochů neviděl), mě hodně překvapil. Ať už pro svoji uvěřitelnost (byť je USA daleko a nebyl jsem tam, věřím, že tyhle situace jsou tam běžné), tak i pro výborně obsazené role (překvapila ukočírovaná nenalíčená Mariah Carey, i když s jedním kukučem) a vlezlou ruční kameru. Gabourey Sidibe zvládla svoji úlohu víc než dobře, ovšem Mo'Nique v roli její matky byla neskutečná ***** a *****, za což si oscarovou nominaci více než zaslouží. No, nechtěl bych takhle trpce prožívat svoje dospívání. Dám 4 hvězdičky, ale procentuelně je to tak 90. (12.02.2010)

Tento film na mne zafungoval dokonale. V určitou chvíli jsme zmáčkla stop, šla do dětského pokoje a vzala svou spící dceru do náruče. Být v kině, musela bych utíkat domů. :-) Myslím, že Gabourey Sidibe měla dostat Cenu americké akademie. A když by náhodou nikdy v ničem jiném nehrála, zůstane pro mě stejně nezapomenutelná jako například Náčelník v Přeletu nad kukaččím hnízdem. :-) Mimořádný výkon. (24.01.2011)

Produkčne naplánovaný plán. Doň sa vnáša všetok chromatický cyklus privlastňovania-opakovania, lehota zapôsobenia upresňujúca vzostupnosť apatie voči degradačnému utláčaniu matky-tyranky a nenahraditeľný "všeliek" na dokaličovanie knižných predlôh-súcit s príslušným postihom. Veď kto sa nezarmúti nad traumatizujúcim trápením okolím zavrhovaného individua, koho nepobúri situačné hnanie do krajností alebo kamže by sa podel ten katarzný prídel proamerickej sekcie "patetické pako" bez tej slávnej metodiky zadosťučinenia. Opätovná osveta o defektnom rodičovstve, o mentálnej obmedzenosti ľudstva nijako neškodí, ale radšej si o tom zalistujem v literárnych riadkoch, ako si to takto na silu obzerať v scénografických súvislostiach. (11.10.2010)

Sorry, ale tohle jsem Lee Danielsovi na rozdíl od akademiků vůbec "nežral". V roce 2009 vznikly dva kýčovité dojáky, které zabodovaly na Oscarech, líbily se mnoha divákům, ale já je pro jejich prvoplánovost jaksi nemohl strávit - jedná se o Zrození šampióna a právě Precious. Zatímco onen film, za který Sandra Bullock získala Oscara, se snažil neustále "rozněžňovat", pak Danielsův film především skrze matku hlavní hrdinky chce diváka šokovat krutostí osudů obézní Precious. Dialogy jsou pak hnány ad absurdum a člověk se občas ptá sám sebe, jestli scénář místo normálního scénáristy náhodou nenapsala parta "fuckujících" raperů, kteří jsou na svět naštvaní jen proto, že jim táhne na šestnáct a snaží se za každou cenu šokovat. Sakra, vždyť i ten novodobý Jób z posledního filmu bratří Coenů - Seriózní muž - si po zhlédnutí Precious musel oddychnout, že až tak špatně na tom nikdy nebyl. Vážím si hereckých výkonů, vážím si režie některých momentů, avšak celkový přístup k látce a tzv. tlačení na pilu se mi naprosto příčí. Tento oscarový kalkul mě poměrně dost otrávil. (23.10.2010)