Ze hry do hry
Réžia:
Ladislav SmoljakKamera:
Martin HorynaHrajú:
Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Robert Bárta, Jan Hraběta, Jan Kašpar, Václav Kotek, Bořivoj Penc, Petr Reidinger, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Pavel Vondruška (viac)Obsahy(1)
Pro milovníky Járy Cimrmana a pamětníky, kteří si rádi přeříkávají slavné scény či hlášky, je tu jedinečný dárek! Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak připravili ďábělskou směs nejslavnějších scén ze všech divadelních her, co jich jen o slavném JC v průběhu čtyřiceti let vzniklo. Proplujte Divadlem Járy Cimrmana stejně zvesela, jako Jára Cimrman proplouval staletími. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (58)
Představení, které necimrmanovcům moc neřekne, jelikož je sestaveno z nejlepších scének divadelních her, které ale na sebe nenavazují a jsou také vytrženy z kontextu... naopak pro cimrmanovce (za kterého se už po slédnutí naprosté většiny her považuji) je to takové příjemné a zábavné zavzpomínání, které by si žádný z nás neměl nechat ujít :) ()
Labutí píseň? Ale kdeže, krásný průřez jednotlivými hrami a to rok po oslavě jubilea ještě jednu, patnáctou přidali. Od té doby herecký soubor bohužel značně prořídl, ale ani po 50 letech neztrácí jejich představení jiskru a dokud budou diváci chodit, jakože stále chodí a dostat se do divadla JC je pomalu nadliský výkon, tak ani tyto hry jen tak nezmizí ze scény. Byť jim bude pod odchodu starých pardů chybět jisté kouzlo. Jediné co mi na tomto průřezu vadí je Smoljak, vypadá jak když zrovna neměl svůj den a celkově se furt tváří tak nějak nasraně, jak kdyby tam byl za trest. ()
Před deseti lety se členové DJC pokusili o něco podobného s tím, že za zvuků Smetanova pochodu napsaného pro Shakespearovské slavnosti v Národním divadle pochodovali po jevišti v kostýmech z her a odříkávali jednotlivé hlášky. (Tomuto defilé navíc předcházel seminář složený z nepoužitých textů či delších verzí známých příspěvků). Toto pojetí je poněkud organičtější, ale už ne tak originální a některé části (např úryvek z Dobytí severního pólu) už opravdu působí jako pěst na oko. ()
Mnohé scény bez svého komického kontextu prostě nevyzní... Navíc z Cimrmanových her se nedá vybrat ta nejlepší... Například dle mého nejlepší scéna vůbec, která byla v Blaníku, se v tomto výstřihu neobjevila vůbec... Avšak co musím ocenit, jsou téměř nenásilné přechody ze hry do hry, které mnohdy poskytly prostor pro další komické scény... "Je to pocestný?" "Není to pocestný" ()
Na co můžeme být právem hrdí, jako národ ( Česko Slovenský ) je právě divadlo J.C. "" - "" Co se divadelní tvorby týká, nikdy se neobjeví nic co by tohoto velikána překonalo. Mozart se svojí hudbou, Shakespeare se svými dramatizacemi, Mánes se svými básněmi, policie se svými moderními metodami vyšetřování a mnoho dalších, můžou je tiše stát ve stínu tohoto velikána kterému nesahají ani pokotníky. ...... To, že Jára Cimrman nevyhrál anketu o největšího ČECHA, lze považovat za největší křivdu v celých dějinách našich společných republik. Závistivý negramoti, neuznávající géniovu tvorbu a přínos naší malé vlasti, prostě jeho jméno vyřadily ze seznamu nominovaných. A to se vlivem hrdosti českého národa dostal až na 3 ( ! ) místo. ¤¤ Opět jsme jako národ dokázaly, že jsme jen stádo, které jde tam kam většina. Místo toho abychom celému světu ukázaly svůj smysl pro humor a konečně tak dokázaly všem nevěřícím že Jára opravdu žil, museli jsme se stáhnout do ulity a zvolit osobnost která má v dějinách jen málo prostoru. A tak bohužel nikdy nebude mít Cimrman na Václavském náměstí svoji sochu, byť by z jedné strany byly vidět jen jeho holinky. -- . -- Perfektně sehraná parta lidí, kteří prostě jen chtěly pobavit, si určitě ve svých začátcích neuvědomila, co všechno se bude dít, když vytvořily tuto postavu. Je jen smutným faktem, že už se nikdy neoběví nikdo kdo by to dokázal stejně nebo ještě lépe. Sehraná patra, u které doslova cítíte přátelství a lásku k divadlu. Ne jako ostatní divadla, kde může být herec sebe lepší a mít k dispozici sebelepší part, a vy přesto nedokážete cítit tu svobodnou otevřenost. Herec prostě dostane text a zapojí se v danou chvíly do děje. U divadla J.C. toto nepoznáte. Každý má své osobité místo, svůj vrcholný okamžik a i když mnozí nehrají tak geniálně jako Smoljak a Svěrák, tak pořád cítíte že by svoji malou roli ( nebo štěk ) nevymněnily ani za roli Davida, nebo Rómea. -- -- -- Je nutné říci, že ať už se jedná o jakoukoliv hru, musí se prostě brát tak jak je a né si ji přikrášlovat a nebo mněnit děj a postavy. Kde září Svěrák, tam Smoljak malinko zaostává a nebo kde září Vondruška z pár větami, tam může Čepelka dělat co chce ale výsledek není stejný - spíše horší. Role jsou psány doslova na tělo a neexistuje žádná obhajoba, když je herec ve své roli vystřídán a hraje postavu jinou. Nejvíce to jde vidět ve hře Vražda v saloním coupé, kde je možnost vidět 3 různé verze ( herecky ) Jen jedna verze je geniální a to když Trachtu hraje Svěrák, Meyera Vondruška a továrníka Weigel. Ostatním verzím prostě chybí kouzlo. Bohužel už se nikdy nesejde stejně kvalitní skupina lidí, protože někteří už nejsou mezi námi a zbytek herců už podle svých slov je moc starých. Je možná dobře že Cimrmani, nemají žádné své nástupce, kteří by v jejich práci pokračovaly, protože bez hereckých es, by to nebylo ono. Mnozí vyčítaly DJC že do svého středu nechaly vstoupit třeba nevýrazného Genadije Rumlenu, který v některých hrách působí nepatřičně, ale pořád se jedná o výraznou osobu a nezpochybnitelného člena DJC. -- -- -- -- Co k tomu více dodat, než jen to, že jsem viděl několik pokusů amatérských divadel o oživení těchto her ( na YouTube je jich plno ) ale ani jednomu souboru se to nepovedlo. Čímž je jasně dokázané, že DJC, není jen o textu a pointách, ale hlvně o lidech. Veverku z Bytíšky ( Blaník ) nemůže prostě hrát nikdo jiný než Ladislav Smoljak, stejně jako Smrt ( Posel z Liptákova ) nemůže být zahrána nikým jiným než Zdeňkem Svěrákem. Hostinského ( Lijavec ) zase nedokáže zahrát lépe nikdo jiný než Jan Hraběta. Kdykoliv je někdo v těchto rolích alternován, hře prostě neco nehmatatelného chybí. * Ladislav Smoljak x 6.6.2010 * Pavel Vondruška x 5.2.2011 * Jan Kašpar x 11.6.2013 **** Možná že proti sobě poštvu mnoho lidí, ale smrt těchto lidí, mně osobně zasáhla daleko víc než smrt prezidenta Václava Havla. Václav Havel je totiž ( ať už se vám to líbí nebo ne ) nahraditelný, co do názorů, postojů, funkce, tak i ikony Českého státu ( a že to byla ikona ) Smoljaka, Vondrušku, Kašpara, bohužel nenahradí nikdo i kdyby se sebevíc snažil. Prezidentů, budeme mít ještě velkou spoustu ale takto geniální režiséry a herce už bohužel žádné. Rozloučil bych se větičkou, při které se v divadle nesmál vůbec nikdo, protože se týká nás všech, což dokázal Jára Cimrman geniálně vystihnout i ve vtipných hrách. Jedná se o větičku SMRTI, v podání nepřekonatelného Zdeňka Svěráka, který ji svým pohledem do publika, vyřkl nezapomenutelným způsobem. -- -- " Tak nashledanou " () (menej) (viac)
Galéria (12)
Zaujímavosti (1)
- Záznam tohoto představení na DVD je bonus ke knize „Divadlo Járy Cimrmana – divadlo, které se proslavilo“. Samostatně oficiální DVD nikdy nevyšlo. (mnaucz)
Reklama