Odposlech

Vybavily se mi filmy Nepřítel státu, Bourne ultimatum, Spy game a Hrdinové a zbabělci. To je přesně ten žánr, který mi sedí, a když je dobře podanej.. a to tenhle film byl, tak mu člověk uvěří.. a zamyslí se.. "Sakra, to voni dovopravdy dělaj?" A uvnitř to člověka zneklidní. A na závěr už nezní otázka jestli je to možné, ale jestli se to doopravdy v tak šíleném měřítku, že za slovo "Thumbleweer", vás můžou sebrat a udělat chemickou lobotomii.. (04.04.2009)

O co tady, sakra, jde? Je téměř nemožné zpracovat scénář, kterému krom scénáristy a jeho poradců nerozumí asi nikdo další; postavy i herce nevyjímaje (což je patrné na často zmatené dramaturgii). Ale přesto a nejspíš i právě proto, že divák nechápe a nedokáže předvídat vývoj událostí, je tento snímek tak napínavý. Taky jsem pochopil, že paranoia definitivně přestává být psychiatrickou diagnózou a stává se schopností nezbytnou pro přežití v tomto přetechnizovaném světě. 62% (06.10.2012)

V porovnaní so staršími snímkami s podobnou problematikou (Rozhovor, Nepriateľ štátu) mi tento film pripadal menej komplexný. Niečo naznačoval, niečo odhaľoval, chvíľami bol akčný, ale väčšinu času ukazoval vopred prehraný boj jednotlivca proti mašinérii, riziko obyčajného občana, že sa nechtiac a s dobrým úmyslom zapletie do mocenských hrátok (Traja muži na zabitie) vedených paranoidnými indivíduami oslepenými zelenou farbou dolárikov, ktoré im ich činnosť vynesie. Mne z toho vyšlo, že pojem "národná bezpečnosť" je iba fikciou, do ktorej sa pchajú neuveriteľné prostriedky a ktorá slúži nanajvýš k pokojnému spánku mocných. Ale iba dovtedy, kým sa neobjaví nejaká slabina systému a je treba vymýšľať niečo ešte dokonalejšie a ešte omnoho drahšie. (08.12.2020)

Neotřele vystavěný thriller s americkou zápletkou a italskou lehkostí (humor podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství). Postavy jsou rozvrženy standardně: mladý hejsek kontra samotářský mazák s nešťastnou minulostí a dobrými konexemi; nestandardní je pramen většiny napětí, neboť „ty hodné“ (kteří až tak hodní nejsou) a „ty zlé“ (kteří pouze myslí tržně) povětšinou dělí – stejně jako v bourneovské trilogii – desítky kilometrů. Často ani netušené odposlouchávání kýmsi cizím vyvolá větší nervozitu než střelné zbraně, na něž v závěru jako vystřiženém z béčkové akce přesto dojde. Pokud snadno podléháte konspiračním teoriím, nejspíš po zhlédnutí Odposlouchávání promptně odpojíte pevnou linku a svůj mobil utopíte v nejbližší říčce. Varovné titulky před titulky naznačují, že filmaři chtěli nejen pobavit v technologiích méně zběhlého diváka, ale též vzbudit paniku, což je na podobně triviální podívanou přece jen příliš ambiciózní záměr. 60% (26.08.2010)

Hollywood like movie. Po první půlhodině jsem znechuceně nadával - zase další konspirační film, copak jich už nebylo dost? Na konci jsem ale konstatoval, že takových, kde zlo zvítězí a dobrák ostrouhá, není nikdy dost - zlatá škola evropského filmu se šťavnatým unhappyendem. A to tím spíš, že kladný hrdina je vcelku docela kladný a záporňákovi jeho nechutnost dokážete uvěřit. (26.04.2009)