Odposlech

V porovnaní so staršími snímkami s podobnou problematikou (Rozhovor, Nepriateľ štátu) mi tento film pripadal menej komplexný. Niečo naznačoval, niečo odhaľoval, chvíľami bol akčný, ale väčšinu času ukazoval vopred prehraný boj jednotlivca proti mašinérii, riziko obyčajného občana, že sa nechtiac a s dobrým úmyslom zapletie do mocenských hrátok (Traja muži na zabitie) vedených paranoidnými indivíduami oslepenými zelenou farbou dolárikov, ktoré im ich činnosť vynesie. Mne z toho vyšlo, že pojem "národná bezpečnosť" je iba fikciou, do ktorej sa pchajú neuveriteľné prostriedky a ktorá slúži nanajvýš k pokojnému spánku mocných. Ale iba dovtedy, kým sa neobjaví nejaká slabina systému a je treba vymýšľať niečo ešte dokonalejšie a ešte omnoho drahšie. (08.12.2020)

V posledních letech jsem neviděl mnoho italských filmů. Popravdě si snad na žádný krom Odposlouchávání (Listening) nevzpomínám. Díky tomu jsem byl velmi mile překvapen kvalitou filmu, vybranému tématu i všeho okolo (některé záběry jsou velmi zajímavé a netradiční). Film předkládá velmi kontroverzní pohled na svět plný odposlouchávání, paranoidního sledování a "několika mužů" v pozadí, kteří tohle všechno řídí. Výsledek? Velmi příjemných 105 minut s dobrými herci (Michael Parks neskutečně připomíná Johna Voighta ...klon?Dvojče?) a překládá zajímavé poznatky o dnešním světě plného technologie sahající za představivost většiny z nás. Když už váš celý film nechá chladným, tak si aspoň pamatujte, že není dobré sbírat "podivný" kufr ze země a nosit ho domů... (19.04.2009)

"Francesca Savelli nám opakovaně volá a mluví sama se sebou o sexu." To je ale podivné. Nicméně mě vždycky bavily konspirace, odposlechy, odborné finty a paranoia v prostředí plném aktivních i vyřazených agentů. Já jsem se při tomto odposlouchávání zkrátka pobavil i napnul a o to mi u filmů jde až v první řadě. (07.01.2016)

Neotřele vystavěný thriller s americkou zápletkou a italskou lehkostí (humor podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství). Postavy jsou rozvrženy standardně: mladý hejsek kontra samotářský mazák s nešťastnou minulostí a dobrými konexemi; nestandardní je pramen většiny napětí, neboť „ty hodné“ (kteří až tak hodní nejsou) a „ty zlé“ (kteří pouze myslí tržně) povětšinou dělí – stejně jako v bourneovské trilogii – desítky kilometrů. Často ani netušené odposlouchávání kýmsi cizím vyvolá větší nervozitu než střelné zbraně, na něž v závěru jako vystřiženém z béčkové akce přesto dojde. Pokud snadno podléháte konspiračním teoriím, nejspíš po zhlédnutí Odposlouchávání promptně odpojíte pevnou linku a svůj mobil utopíte v nejbližší říčce. Varovné titulky před titulky naznačují, že filmaři chtěli nejen pobavit v technologiích méně zběhlého diváka, ale též vzbudit paniku, což je na podobně triviální podívanou přece jen příliš ambiciózní záměr. 60% (26.08.2010)

Vybavily se mi filmy Nepřítel státu, Bourne ultimatum, Spy game a Hrdinové a zbabělci. To je přesně ten žánr, který mi sedí, a když je dobře podanej.. a to tenhle film byl, tak mu člověk uvěří.. a zamyslí se.. "Sakra, to voni dovopravdy dělaj?" A uvnitř to člověka zneklidní. A na závěr už nezní otázka jestli je to možné, ale jestli se to doopravdy v tak šíleném měřítku, že za slovo "Thumbleweer", vás můžou sebrat a udělat chemickou lobotomii.. (04.04.2009)