Vicky Cristina Barcelona

Allen je stále dobrý režisér, ale jako scenárista si opět podráží nohy. Tentokráte příběhem, jenž do puntíku přesně naplňuje škatulku velkého krásného nic, jež se neustále točí v kruhu a spěje k "pointě", jíž s trochou divácké praxe odhadnete ne po půl hodině, ale po půl minutě. A to je průšvih. Obzvláště když je většina postav až nechutně jedno (Scarlett, Bardem) či dvojrozměrná (Cruz) a jediná naděje v podobě Rebeccy Hall je po většinu času nepochopitelně zastrčená v pozadí. Přičtěte si k tomu i mdlou vedlejší linii s Patriciou Clarkson a Kevinem Dunnem, a vypadne vám čistě průměrný film, jenž sice místy pobaví, ale z hlavy se vykouří dřív než skončí závěrečné titulky. Ale pořád lepší než Sólokapr. To zase jo. (24.10.2008)

Scénář: Woody Allen .. Seňor Allen vztahům stále rozumí a má k věčnému tématu lásky a sexu pořád co dodat. Evropa je už po čtvrté svěží změna, ze série evropských allenovek, kdy byl s každou další lepší a lepší, ta nejlepší. Tentokrát boduje sluncem zalitou Barcelonou a okolím plným památek. Prostředí znatelně zvýrazňuje hřejivým žlutým kamerovým filtrem. Srdce zahřeje i čtveřice hereckých představitelů, kde vedle tradičně hloupé a neurotické (postavy) Scarlett Johansson září a (mě osobně) uchvacuje Rebecca Hall, ty doplňuje šarmantní cvok Penélope Cruz a bohémský Javier Bardem (ani nepotřeboval k podtržení výtečného výkonu nějakou rapidní změnu účesu:-)). Hlavní devizou je však scénář, psaný s lehkostí a vyzrálostí silného tvůrce. Od vypravěčského uvozování (které, pro punc dokonalosti, měl namluvit sám Allen) přes milostné i komediální situace po dialogy. Vicky Cristina Barcelona je film, který mě mnohokrát a zcela upřímně rozesmál, bavil a jak už to u letních dobrodružství podobného ražení bývá, mi nedal jasnou odpověď, zda dané východisko je to nejlepší… K režii netřeba mít výhrad, žánrově se drží stanovených mantinelů a byť by jisté situace mohla zavalit nefalšovaná tragika, jde především o chytrou, temperamentní zábavu. ___ Woody Allen se již sice evidentně poohlíží po zpáteční letence do New Yorku, ale přál bych si ještě zastávku, nejlépe někde ve Francii, než bude následovat další óda na domov, NY sladký domov. _ 90%. (25.10.2008)

Vicky : Yeah, who exactly is going to make love? Juan Antonio: Hopefully, the three of us. Keď som túto vetu začul v traileri okamžite som poslal VCB k vode s tým, že Woody nám zosenilnel a ide točiť niečo matkinovsky šokujúce. Naštastie bol tento film počas jednej mojej cesty vlakom to jediné čo som mal v notebooku; inak by som prišiel o renesanciu tvorby Woodyho Allena. VCB nám predkladá ťažko uveriteľný konštrukt, často zjednodušujúci vzťahy medzi postavami. Samozrejme tento konštrukt i zjednodušovanie majú svoj zmysel a tým je predvedenie pár základných archetypov prístupu ľudí ku vzťahom a k životu ako takému. Veľmi výstižne to podala Nathalie, takže ja ju už len doplním. V živote stretnete najviac ľudí ako Vicky, upevnených na zemi a túžiacich po svojom ohni súc vo vzťahu, ktorý im nevyhovuje ba až ubíja ale nemajú odvahu sa odpútať. Potom sú tu Cristiny, vietor lietajúci zo vzťahu do vzťahu stále rozširujúc okruh vecí a ľudí, o ktorých vie že ich v živote nechce a hľadajúci to „niečo“ čo po čase opäť chcieť nebudú. Paradoxne najštastnejší budú asi oheň a voda, ktorí síce potrebujú vietor aby oheň rozdúchal a priblížil ho vode, ale aspoň vedia kto je ich chýbajúca polovica. Na týchto tézach vykonštruoval Woody jednoduchý, ale o to zaujímavejší príbeh o tom ako sa ľudia správajú vo vzťahoch a čo chcú od života. Zároveň rovnako úderne demonštruje vplyv umenia na plnosť ľudského života, Vicky umeniu síce „rozumie“ avšak nie je ten, kto ním žije, tým je práve Cristina, Juan Antonio a Maria Elena, ktorí ním aj žijú. A keďže pri pátraní po tom, čo ľudí odlišuje od zvieratiek prídeme k vyššej úrovni abstraktného myslenia (ostatné postavy VCB) a práve umenie (štyri hlavné postavy) môžme VCB chápať i ako veľmi „ľudský“ film. 9/10 (26.09.2009)

Woody Allen a jeho oslava krás prosluněné Barcelony, sexappealu krásných žen a přirozeného mužského charismatu. A při vší úctě ke Scarlett a Peny, moji maličkost nejvíce oslovila (co do výkonu i do krásy) Rebecca Hall. Pro ženy, ukrývající pod maskou ledové královny šarm a smyslnost, mám prostě slabost. 85%. (08.12.2013)

"Navzdory všemu, život schvaluju." Já se tedy osmahlému malíři Juan Antoniovi zase tak moc nedivím, neboť finanční problémy ho evidentně netíží a v jeho posteli se nepravidelně střídají tři krásky, které, přes často pronášená moudra, nemají nejmenší tušení o tom, jaký život by vlastně chtěly žít. Rozhodně nemohu napsat, že by se mi na tento snímek špatně koukalo, ale nad některými replikami zmíněných dam se po průchodu zvukovodem postupně podivovali nejen bubínek, kladívko, kovadlinka, třmínek či Eustachova trubice, ale dokonce ani orgány vnitřního ucha nedokázaly zakrývat svou rozpačitost z toho, jaké perly k nim občas dorazily. (10.09.2016)