Obsahy(1)
Televizní záznam hry L. Stroupežnického v proslulém představení činohry Národního divadla, v mistrovském režijním ztvárnění M. Macháčka, neztrácí ani po letech nic na svém půvabu. Své herecké kvality tu prokázali Josef Somr, Luděk Munzar, Josef Kemr, Jiří Vala, Blažena Holišová, Ivan Luťanský, Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Václav Postránecký, Taťjana Medvecká a mnoho dalších... Realistické drama, v němž se boj o prvenství v obci prolíná s bojem o místo ponocného a s přerušovanými námluvami dětí dvou bohatých sedláků, je především hrou o našem národním charakteru. Současný divák tu najde i prvky detektivního pátrání, kterého se chopí švec Habršperk, aby zjistil, kdo psal paličskou ceduli neboli anonym vyhrožující žhářstvím. Může sledovat jednání na obecním zastupitelství a vykutálené radní, kteří se starají jen o své blaho a mění názory podle toho, jak se jim to hodí. Hospodské řeči, hádanice a pranice, ale i laskavost a odpuštění… O magii legendárního představení Národního divadla se zasloužila především precizní a nadčasová režie spolu s hereckými výkony, které oživují postavy každou replikou, gestem či pohybem. Dokazují, že Naši furianti mohou rezonovat v každé době, a že český divák se tu může nad lecčím, co dobře zná ze svého života, od srdce zasmát. (Česká televize)
(viac)Recenzie (42)
Nejsem žádný divadelní fanda (navíc, když už se vydám do divadla, tak spíš na Duškovu Vizitu nebo Činoherní klub než do Národního), a možná právě proto je pro mě Macháčkovo nastudování tím prvním, co mě napadne, když se řekne činohra Národního divadla. Všechno na téhle hře je dotažené, na první pohled všechny zúčastněné hvězdy hrají naprosto necivilně a přitom jsou postavy jako živé a jejich emoce uvěřitelné. Macháček se na hru připravoval dva roky, další rok věnoval zkoušení a investovaný čas se vyplatil. Kdo by chtěl Macháčkovy běsy v době zkoušení propátrat detailněji, pak at sáhne po knize Zápisky z blázince (1995, uspořádala Kateřina Macháčková viz také Téma Macháček, 2010). ()
"To je holka…jak mandle…" Uctít herecké umění Jany Hlaváčová odvysíláním skvěle jiskrné inscenace Našich furiantů Ladislava Stroupežnického, v níž se dotyčná krásné zhostila role Markytky, se dnes České televizi povedlo na výbornou. Excelentních hereckých výkonů je v této inscenaci celá řada (třeba Luděk Munzar v roli Valentina Bláhy nebo Blažena Holišová jako Dubská), ale výkon Hlaváčové zde patří mezi ty vskutku nezapomenutelné. Z čeho jsem byl jinak hodně nadšený, byla skvělá scénická hudba (se zpěvy) z pera Pavla Vondrušky, který si v této inscenaci i střihl přiléhavou roli kapelníka. ()
Po zhlédnutí minisérie "Tři spory - Spor dramatika Stroupežnického", jsem si uvědomila, že jsem ostuda všech ostud a Naše furianty jsem ani neviděla ani nečetla, a že mám tím pádem mezeru velikosti měsíčního kráteru v základním vzdělání. Stroupežnický prokázal dokonalý vhled do duše české vesnice a jejích obyvatel, jak to dokáže jen ten, kdo bytostně je homo bohemicus, tedy člověk český. Samozřejmě, že banální, humorné i dramatické dialogy mohou plně vyznít jen tam, kde si text podává ruku s divadelním uměním protagonistů. Zde um dramatika s umem herců kráčejí ruku v ruce, aby potěšily české srdce divákovo. Ve sporu s historií je mistr Stroupežnický po zásluze vítězem. ()
Divadelní představení, jehož bezprostřednost a vitalitu nespolykal filmový pás, neboť je typicky ČESKÉ a jeho podstatou je sám ŽIVOT - i všechen smích a slzy prken, která znamenají svět. Bylo mi ctí se s ním seznámit, třebaže jeho opětovné uvedení Českou televizí bylo spojené s nanejvýš smutnou a bohužel zcela definitivní zprávou, že další z velkých furiantů, hodných toho jména - Luděk Munzar - se navždycky odebral do hereckého nebe ... a spolu s ním jakoby zmizel do nenávratna i další střípek z pestrobarevné mozaiky mého mládí. Začíná jich nějak povážlivě přibývat ... poztrácených střípků, které se nedají najít - ani nahradit. ()
Divadelní záznam inscenace Naši furianti z prken Národního divadla, která byla nastudována podle předlohy Ladislava Stroupežnického (http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=357753&mcp=&idpi=695456&author=). Komediální až satirické podání venkovského života s pitoreskním dějem, který se točí kolem zvolení Valentýna Bláhy ponocným, ale v průběhu se udává toliko dílčích událostí, že se člověk nestačí divit, jak je ten Stroupežnického náhled na toto prostředí malebný a bohatý. Na divadelní scéně se odehrávají skutečně vtipné zvraty, které svým nezaměnitelným realismem baví po celou dobu sledování. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (1)
- Premiéra se uskutečnila v Tylově divadle 13.3.1979, představení se dočkalo 161 repríz. (kosticka7)
Reklama