Bratia

Jim Sheridan netočí špatné dramatické filmy, tudíž jsou jeho Bratří spíše sázkou na jistotu než-li krokem do neznáma s nejistým výsledkem. Možná jsou až neprávem opomíjeným snímkem, který má tu smůlu, že se jedná o remake s evropskými kořeny. Pravdou je, že až příliš často sklouzávají k líbivosti s pomocí místy ne úplně vhodného soundtracku. Ale díky sympatiím k hereckému obsazení jsem si ve výsledku nemohl pomoci. Uvažoval jsem o řadě hereckých kombinací, které se zřejmě nikdy nestanou skutečností, ale někdy se přeci jen poštěstí a vidět na plátně vedle sebe Tobeyho, Natalii a Jakea je nejenom smrtící kombinace, ale i zatraceně těžký a neprůstřelný kalibr. Navíc Tobey už opravdu není tím Spidermanem a je jen dobře, že se hnul z místa a pomalu komiksový kabát věší na hřebík. Bratři tak za sebou zanechávají líbivá rádoby dojemná dramata Johna Lee Hancocka a Nicka Cassavetese. Sheridan dobře udržel otěže až do mrazivého konce, kde čekají jen ti opatrně optimističtí U2. PS: Poster alá 3-Iron si ale mohli v propagaci odpustit :) (08.02.2010)

Předem by se nejspíš slušelo říci, že dánský originál jsem neviděl. Nebudu tak srovnávat ani polemizovat o zbabraném či povedeném remaku. Bratři se mi na chvíli pod kůži dostali a můžou za to hlavně tři hlavní představitelé - Jake Gyllenhaal jako největší pohodář a ta správná osoba pro utěšování právě ovdovělé matky dvou dětí, Tobey Maguire jako syn kráčející v otcových, v armádě vyšlapaných šlépějích a Natalie Portman, jako ideální matka a ideální manželka. Jim Sheridan skvěle stupňuje napětí jednotlivých scén (scéna u večeře s nafukovacím balonkem), výborná je hudba Thomase Newmana a za nic se nemusí stydět ani kameraman Frederick Elmes. Tvůrci původního snímku můžou být podle mě nadmíru spokojeni, že si skrze povedenou Hollywoodskou předělávku diváci najdou cestu i k dánské předloze, alespoň já tak učiním. (22.03.2010)

Původní dánský film jsem neviděl, ale určitě by mohl stát za pokus. Bratři se mi moc líbili, hlavně proměna Tobeyho Maguireho k nepoznání. Na druhou stranu je třeba zmínit, že to se to režisérovi pracuje, když už originál podle hodnocení na csfd byl vynikajícím filmem (případ Skrytá identita). Bratři jsou lehce uvěřitelným příběhem, který sice nepůsobí nikterak velkolepě, působí až obyčejně, ale tak nějak si představuju zlomeného vojáka. "Konec války vidí jen mrtví." (27.01.2010)

Jim Sheridan má na kontě pár vydařených snímků, z nichž těmi nejlepšími jednoznačně jsou ty s Danielem Day-Lewisem. Mám za to, že Sheridan není až zase tak moc dobrý režisér. Spíše si umí vybrat zajímavé scénáře a hlavně obsadit do svých filmů zdatné herce, na jejichž umu pak film stojí. To platí i v Bratrech. Gylenhall, Maguirre i Portmanová podávají v rámci svých rolí přesvědčivé výkony a film je tak hlavně o nich. Jen mi uniká smysl tohom proč se tyto filmy, navíc ještě za čerstva točí znovu. Původní Bratry jsem sice neviděl, ale vůbec nepochybuju o tom, že budou lepší. Kdyby tato americká verze filmu nevznikla, nikomu by nechyběla. (20.06.2011)

Líbí se mi Sheridanův režijní rukopis a dostatek syrovosti, jímž oplývají některé šikovně stříhané scény. Některé prvky jsou stokrát viděné, některé zajímavé. Určitě nestandartní pohled na válečný syndrom a depku, kterou spousta lidí má. Bez zbytečného moralizování a přehnaných mouder. Dobré herecké výkony a film, který něco řekne. (25.04.2010)