Hodina klavíru

Z dua Zelenka a Hubač vždycky vyleze koukatelnej film. Vysoký plus tohodle filmu je to, že nenudí, ačkoli se tu neděje nějaký příliš velký drama (což je ale samozřejmě veliká chyba, proto jen ty 3 hvězdy). Musím vyzdvihnout hlavně kameru a charakter Bolka Polívky, ale ostatní postavy se chovaly docela nelogicky vzhledem k situacím, který prožívaly. Po většinu času je film celkem smutnej, i když se najde docela hodně vtipnejch momentů. Tohle není film o nešťastný lásce, ale hlavně o přátelství. (08.07.2021)

Jeden z nejnenaplněnějších projektů české televizní tvorby, televizní drama Hodina klavíru, těží z několika rozmanitých zdrojů - vynikající námět a scénář Jiřího Hubače, pro něhož je tato látka, téma alkoholismu a postodvykací recidivy, zdá se možná tématem životním, neboť se k němu cyklicky vrací v průběhu své tvorby (napsal scénáře již k vynikajícímu Ikarovu pádu či k Tažným ptákům, v nichž exceloval Vladimír Menšík a s kterými se Hodina klavíru chtě nechtě neubrání přímému srovnání). Dalším využitým zdrojem je herecké obsazení - sešla se tu skutečně soudobá první herecká liga, nejprogresivnější a nejnadanější herci generace dnešních třicátníků (Liška, Budař) se vhodně doplňují hereckými matadory (Polívka, Preiss, Postránecký), přičemž i vedlejší a malé role jsou obsazeny vysloveně skvostně (Liliya Malkina, Radomil Uhlíř...). Tady však cítím první škobrtnutí - Bolek Polívka jakoby nevěděl co hrát, v jeho postavě převažuje jen jakási únava, odevzdání, jeho manželský boj mu nelze věřit, o nějakém existenciálním boji nemluvě... To Pavel Liška svou typickou roli ,,Idiota" hraje přesvědčivě a je vidět, že mu sedí... Zdroj, který narazil na své dno, je ale režie Zdeňka Zelenky - tenhle zkušený televizní tvůrce režii snímku sice ubalancoval, nepřidal k ní ale nic navíc, nic přesahujícího, metafyzického, trochu méně umění o co víc rutiny...úplně však vyhořel ve scéně, kdy se postava Pavla Lišky chystá ulétnout, tedy skočit a spáchat sebevraždu (nemluvě o zcela nevěrohodných scénách z prostředí dálkových řidičů) - ty patetické zmatené prostřihy na malou holčičku s medvídkem, symbolizující vnitřní zápas hrdinův, to bylo ono režijní dno, od kterého už se dalo jen odrazit... Čeho lze ale litovat na tomhle jinak skvělém snímku nejvíce, je jeho televiznost... Kdyby se tenhle scénář podařilo zrealizovat coby celovečerní film, myslím, že bychom byli svědky (s oním výše zmíněným potenciálem) strhujícího filmového zážitku... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dobří holubi se vracejí, Dnes naposled, Zjasnělá noc (26.09.2007)

Pavel Liška by si, coby zřízenec z patologie, zasloužil svůj vlastní film. Společně s Bolkem Polívkou vévodí celému filmu, který by dost možná s výběrem jiných herců, byl pouze průměrným. Docela milou postavou je Jan Budař, který díky svému knírku a brýlím, působil tak trochu úsměvně. Ke scénáři a dialogům nemám výtek, je v nich, i přes dramatický příběh, obsaženo vkusné množství humorných hlášek. "Prosím Vás, orgány si neodnášejte na památku domů, pan docent to nemá rád." (31.08.2009)

Takže tenhle film je v modrý barvě?! Tak to ode dneška přestávám brát tenhle server vážně, doopravdy. Už jenom, že je to dílo Jiřího Hubače stačí říct ... Tento film (o alkoholismu) má ke konci příšerně poutavou atmosféru, nápad a prostě vše, co film může mít a jsem moc ráda, že to pan Hubač přepsal a přehodnotil (kvůli smrti jednoho z herců) i pro Pavla Lišku, protože ten opět nezklamal, no nádherný film prostě. (30.08.2009)

Povedená variace na Ikarův pád/Tažné ptáky (vůbec točíme povedené filmy o melancholických pijácích vyléčených či nevyléčitelných - Dobří holubi se vracejí, Rok ďábla), která nedisponuje tak propracovaným scénářem a některé vedlejší postavy jsou nahozeny hodně nahrubo, i tak je to film, který mě dojal k slzám, hlavně díky perfektním hercům. Bolek Polívka hraje přesvědčivě jako už dlouho ne, Vilmu Cibulkovou jsem tak dobře hrát ještě neviděl a Pavel Liška předvedl podle mě svůj životní výkon. Zdeněk Zelenka dává jako obvykle hercům maximální prostor, nic navíc sice nepřidává, ale to mi u televizního filmu vůbec nevadí. A velmi povedený je konec, který je sice celkem předvídatelný, ale svojí kombinací smutku a naděje nádherný. Hodina klavíru patří k tomu vůbec nejlepšímu, co bylo v posledních deseti letech v televizi natočeno. (30.08.2009)