Valentín

Co mě vedlo na tohle mrknout bylo hlavně herecké obsazení, které je více než zajímavé. Po zhlédnutí několika minut mi byla jasná podoba s Paris, je t'aime, a aby byla mozaika kompletní, tak i s New York, I Love you. Příběhy několika lidí, kteří jsou v blízkém kontaktu se zmedializovaným pojmem - láska. Bohužel pro nás, americký pohled na lásku je trochu sentimentální, a tím trpěl nejvíce konec - jedno velké klišé s ponaučením, které jsem si (jak jinak) neodnesl...55% [HD] (07.07.2010)

Láska nebeská; Paříži, miluji Tě; New Yorku, miluji Tě a nyní i Na. sv. Valentýna - čtveřice současných snímků, které propojuje motiv mnohopostavové romantiky. Čtyři mozaiky, na jejichž srovnávání se dají krásně vysledovat rozdíly v chápání moderní romantiky na starém a novém kontinentě. Zatímco první dva jmenované, tedy evropské příspěvky, se zařadily na vrchol romantického žebříčku, druhé duo bývá považováno za nepovedenou americkou snahu dostihnout současnou evropskou zamilovanou scénu. Evropští tvůrci sázejí na civilní příběhy obyčejných lidí, pravou bláznivou zamilovanost předvedených na silných kulisách nenapodobitelné vánoční atmosféry, resp. krásy Paříže. Nebojí se naplno a často ukazovat emoce, sáhnout po ubrečených písních, ba dokonce využít přehnané trapnosti. Na krátkém prostoru vytvoří postavy, o nichž nevypovídá minulost, ale jejich současné chování. Postavy, které chybují, nepůsobí vykonstruovaně a na diváka působí živým, nikoli umělým dojmem. Jednoduše vytvoří něco co je velké, nezapomenutelné, ale hlavně citlivé a dojímavé. Američtí tvůrci se naopak sázejí na silné dialogy, důležitost každé jednotlivé scény a v neposlední řadě na závěrečné překvapení diváka. Nahazují nitky, ukazují kousky skládačky a na konci nechávají diváka, aby sám porovnal své předpoklady s konečným rozřešením. Zápletka jednotlivých příběhů se tak smrskne na seznámení, náznak a konec. Zbytek působí jen jako zbytečná vata. A to je i problém Na sv. Valentýna. Jednotlivé příběhy postrádají živost. Místo přirozených dialogů posloucháme patvary jak z PR oddělení, civilní postavy jsou nahrazeny vyumělkovanými herci a zápletka, pokud není úplně zbytečná, je jen čekání na poslední dílky, které do skládačky zapadnou. S tímhle nezmohl nic ani Garry Marshall, který se nejspíš stal vězněm vlastního štábu. (07.05.2010)

Romantika ani sentiment mi vůbec nevadí, ale Na sv. Valentýna je stejně ulepený, plytký a komerční jako samotný svátek, který sloužil jako inspirace k natočení téhle přehlídky unuděných hvězd. Místy zábavné scénky, místy nuda a prázdná chemická periodická tabulka mezi spárovanými postavami. Valentýn opravdu ne. (04.03.2010)

Plejáda zbytečně obsazených herců a hereček zvučných jmen v podprůměrné romantické mozaice. Mozaikovité filmy mají většinou tu výhodu (a nevýhodu zároveň), že nezaujme-li vás jeden příběh, zaujme jiný a naopak. A tohle je snad první případ, kdy mě jediný příběh nezaujal, jediný nevyčníval a všechny mi připadali převážně nudné a minimálně zábavné. Čistá romantika, žádná komedie (jediné co mi připadalo vtipné, byl přízvuk Anne Hathaway a to taky jen ze začátku), na kterou nemám nejmenší důvod koukat znovu (leda by rohypnol nezabíral). Marshall in 21th century sucks. (20.08.2011)

Místy až příliš přeslazené, naivní a ten kalkul je v tom pořád hodně cejtit. Některé příběhy a hvězdy nedostaly dle očekávání příliš prostoru a někdy je to opravdu škoda, např. u dua Copper-Roberts. Na jedno kouknutí se to ale bez problémů přežít. Herci hrajou, až na úděsného Kutchera, velmi dobře a celé to hodně příjemně uteče. Další Láska nebeská to ale rozhodně není. (06.05.2010)