Štyri minúty

Německá kinematografie mi až na pár nejznámějších filmů nic moc neříká, ovšem tohle je skutečně povedený kousek. Čtyři minuty slučují značně nestejnorodá témata v podobě hudby, vězení, nespoutanosti a lásky. Ústřední motiv je tvořen komplikovaným vztahem mezi citově odměřenou učitelkou hudby a její vnitřně rozervanou studentkou, odpykávající si trest za vraždu. Zdi vězení následně tvoří divácky atraktivní kulisu, jež dodává příběhu poměrně tragickou atmosféru. Na filmu se mi líbí především jeho odolnost vůči klišé, z níž pramení určitá míra nepředvídatelnosti, která dokonale koresponduje s hlavní hrdinkou. Divákova nejistota je tak při sledování přímo úměrná vzrůstajícímu napětí. Finální konfrontace mezi oběma ženami pak poskytuje uspokojující vyvrcholení. Tedy alespoň mně. (19.10.2011)

Někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Drama o dvou hrdinkách, navenek chladných a bez řádných emocí, uvnitř... taky? Nebo ne? Hra na klavír jako spojující článek a do toho pár německých dozorců a i trochu nějaké té druhé světové ve flashbackách. Co se musí nechat, že Hannah Herzsprung to zahrála výborně. Takový klasický oceňovaný festivalový snímek. (05.04.2014)

Jeden z těch druhů filmů nad kterými kroutíte hlavou, ale stejně vás něco nutí se dodívat do konce. V tomto případě to bylo to, co šílený scénarista ještě stihne vsunout do děje. Kdyby vynechal incestního otce, lesbickou zdravotní sestru z druhé světové války, nevinnou uvězněnou hrdinku, která ve výkonu trestu porodila mrtvé dítě a možná vynechal úplně prostředí věznice ... pak by z toho mohl být možná zajímavý film. I přes tyto výhrady se mi velice líbil výkon hlavní představitelky Hannah Herzsprung, a i nevšední zážitek v posledních 4 minutách filmu. (02.01.2009)

Nezlobte se na mne, ale ty filmy, kde nějaká pianistka má kdesi cosi problémy a je to celé hrozně umělecké až umělé, už mi trochu lezou krkem. Tenhleten typ filmů je skutečně nesmírně vlezlý a já nemohu u tohoto než ocitovat jednu větu z diskuzního fóra ČSFD, která vystihuje přesně i mé pocity z tohoto snímku: "Táhlý nudný příběh o staré lesbě a mladé těžko zvladatelné vězenkyni." K tomu si přidejte, že jde o německý film, který alespoň na začátku se snaží i o mírný německý styl humoru. Stará, lesbicky orientovaná dozorkyně se rozhodne z jedné mladé vězenkyně udělat klavírní virtuosku. Navzdory všem překážkám a dívčině nechuti a dalším prohřeškům se skutečně koncert uskuteční a dívka odehraje svůj čtyřminutový klavírní part ve stylu houslí Vanessy Mae. Tedy navenek efektivně. A sice vzbudí bouřlivý potlesk, avšak vzápětí je znovu zatčena. Dozorkyně, která se pokoušela u sebe doma s holkou vyspat, jen tiše zamáčkne slzu. Tož asi tak. Na disku najdeme protipirát, trailery na filmy 100% blond a Dobryňa Nikitič, jinak žádné bonusy. (17.05.2020)

Velký film s mnoha silnými momenty, z nichž některé se mne bohužel nedotkly tak, jak by si možná tvůrci představovali a některé mi přišly tak trochu too much- prostě přes čáru. Fakt, že nedávám 5, ale pouze 4 hvězdy přičítám německé mentalitě. Ta jejich tvrdost znemožnila, aby se mi tento neobyčejný film nedostal až pod kůži. (24.01.2013)