Réžia:
Chris KrausScenár:
Chris KrausKamera:
Judith KaufmannHudba:
Annette FocksHrajú:
Monica Bleibtreu, Hannah Herzsprung, Sven Pippig, Richy Müller, Jasmin Tabatabai, Stefan Kurt, Vadim Glowna, Nadja Uhl, Peter Davor, Edita Malovčić (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Pianistka Traude Krüger vyučuje již 60 let hru na klavír v jedné ženské věznici. Až to skoro vypadá, že si sama odpykává trest. Když má začít vyučovat uzavřenou, nevypočitatelnou a agresivní Jenny, která sedí za vraždu, zprvu to odmítne. Ale v okamžiku, kdy tuto vzpurnou dívku uslyší hrát, změní své rozhodnutí. Její nadání je zcela zřejmé a je ukryto pod slupkou drsné holky s násilnickými sklony k sobě samé, ale i k okolí. Hodiny klavíru vypadají spíše jako vzájemné měření sil. A tak se pustí do boje: proti sobě, ale i do boje společného, neboť v sázce je důležitá klavírní soutěž, během níž zbývají Jenny právě 4 minuty, aby dokázala něco, co by od ní nikdo - ani samotná Traude - nečekal. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (100)
Velký film s mnoha silnými momenty, z nichž některé se mne bohužel nedotkly tak, jak by si možná tvůrci představovali a některé mi přišly tak trochu too much- prostě přes čáru. Fakt, že nedávám 5, ale pouze 4 hvězdy přičítám německé mentalitě. Ta jejich tvrdost znemožnila, aby se mi tento neobyčejný film nedostal až pod kůži. ()
Tak německá kinematografie začíná mít u mě zelenou. Další skvělý zážitek u kterého jsem ani okem nemrkla, jak jsem sledovala rozporuplnou osobnost Jenny s jejím nevypočitatelným chováním. Hannah Herszprung byla úžasná a námět originální. Málokterý film mě dokáže plně vtáhnout do svého příběhu a tady se to podařilo v plné míře. Čtyři minuty určitě stojí za to vidět a to nemluvím jen o těch posledních. ()
zase jeden európsky film, ktorý sa môže zvysoka pozerať na tie hollywoodske psiny. Vojnová minulosť, lesbická láska, krvismilstvo, väzenské prostredie, výčitky svedomia, inteligencia ženy a tuposť "zelených bariet" a celé to sprevádza nádherne zahraný Shubert,. O dobrom výkone pani Traude (Monica Bleibtreu) ani nehovorím. ()
No mě ti Němci snad zabijou - jak to, že točí tak senzační filmy? Skvěle vystavěný příběh, odvíjející se v pomalém tempu, místy protknutém nečekaným emocionálním výbuchem (ať už vzteku, smutku, nebo zoufalství, případně všeho najendou) mnou celkem dost otřásl, stejně jako neskutečný klavírní koncert v závěru filmu, který mě opět přesvědčil o tom, že geniální duch nezná mezí. Bravissimo! ()
Ach ty arty, zas... Evropské obzvláště... °-/ . . . Čtyři hvězdičky za poslední čtyři minuty hry na hru na piano a jednu dolů za poslední čtyři sekundy hry na... Ne, nechce se mi ani něco vysvětlovat, něco vyčítat za úplně zbytečné a vše packající neustálé tlačení na pilu... Jo, a taky fakt nemám rád tyhle přeexponované závěry (zvláštěpak u seriozně se tvářících dramat!), kdy jednu vteřinu před výbuchem hrdinný pyrotechnik zajistí bombu nebo si pro jednu >hrdinku< přifrčí ze všech stran na houkačkách armáda policajtů a efektně ji zatkne na pódiu operhausu při klace nadšeného publika. . . . Celou dobu téměř dvou hodin děje jsem byl ochoten mistru K. tu jeho pohádku se všemi nuancemi respektovat, i ty prostřiky do minulosti (ach furt ta otravně provařená >dojčenaci< traumata...), ale ten konec přes >strhující< virtuální pianové expozé nakonec zpackal, tlačil a... - ...u mě tedy neprotlačil! Navíc - co si budeme namlouvat - formou celý film působí jako nějaká zbytečně protahovaná televizní inscenace. Škoda. - - - - - (Poprvé viděno 20.9.2011 na >čtyřprocentním prostoru< , hodnocení 642., komentář zde s lehkým úšklebkem a rozčarováním jako třiapadesátý - 21.9.2011) ()
Galéria (24)
Fotka © Bayerischer Rundfunk (BR)
![Štyri minúty - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/238/238925_47134c.jpg)
Reklama