Štyri minúty

Nečekaně silný, sakra silný zážitek. Deset let jsem se učila německy a osm let chodila na klavír. Nesnášela jsem to. Naštěstí mě to záhy pak přešlo (vidět tohle tenkrát, tak to ani náhodou), začala jsem sem tam doma poslouchat vážnou hudbu a sem tam šla i na nějaký ten koncert. Takže mě tenhle film samozřejmě dostat musel. Vlastně ne, nemusel. Dalo se tam toho zkazit spousta, ale nikdo nezkazil nic. Navíc výkon dvou hlavních představitelek byl úžasný. Německých filmů jsem moc neviděla, ale musím říct, že to málo, co jsem zhlédla, bylo vždy působivé a nezapomenutelné. (21.09.2011)

Jo, tak takové filmy já můžu. Naši severní sousedé už vyprodukovali spoustu dobrých snímků a Čtyři minuty se k nim směle připojují. Nejraději mám na evropských filmem přirozenost neboli drsnou syrovost se kterou se navenek prezentují. Ale to postřehne asi každý, kdo je přesycen klišé snímky ze Spojených států. Film sám o sobě je jednoduchý, nenabízí žádné spletitosti a pomalu si razí cestu k velkému finále. Řeč je především o klavíru, mocném hudebním nástroji, kterému já vždycky podlehnu a proto si toho snímku tak cením! Nádherné tóny prolínající se během celého filmu jsou v případě klasické hudby lehké a příjemné, v případě tzv. černošské hudby agresivní a zběsilé, což vybočuje z běžného normálu a navozuje specifický zážitek. Během filmu je hned několik výborných scén, ale jedna je naprosto geniální a já jsem si ji přehrával už asi 100x. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni uvěřitelnosti, což je ostatně samozřejmostí. Závěr? Nejsem žádný odborník na hudbu, jen obyčejný posluchač, ale pro lidí podobného ražení jako já, bude toto německé drama výjimečné, už jen díky mocné síle klavíru! (23.01.2011)

Ach ty arty, zas... Evropské obzvláště... °-/ . . . Čtyři hvězdičky za poslední čtyři minuty hry na hru na piano a jednu dolů za poslední čtyři sekundy hry na... Ne, nechce se mi ani něco vysvětlovat, něco vyčítat za úplně zbytečné a vše packající neustálé tlačení na pilu... Jo, a taky fakt nemám rád tyhle přeexponované závěry (zvláštěpak u seriozně se tvářících dramat!), kdy jednu vteřinu před výbuchem hrdinný pyrotechnik zajistí bombu nebo si pro jednu >hrdinku< přifrčí ze všech stran na houkačkách armáda policajtů a efektně ji zatkne na pódiu operhausu při klace nadšeného publika. . . . Celou dobu téměř dvou hodin děje jsem byl ochoten mistru K. tu jeho pohádku se všemi nuancemi respektovat, i ty prostřiky do minulosti (ach furt ta otravně provařená >dojčenaci< traumata...), ale ten konec přes >strhující< virtuální pianové expozé nakonec zpackal, tlačil a... - ...u mě tedy neprotlačil! Navíc - co si budeme namlouvat - formou celý film působí jako nějaká zbytečně protahovaná televizní inscenace. Škoda. - - - - - (Poprvé viděno 20.9.2011 na >čtyřprocentním prostoru< , hodnocení 642., komentář zde s lehkým úšklebkem a rozčarováním jako třiapadesátý - 21.9.2011) (21.09.2011)

,,MOHU Z VÁS UDĚLAT LEPŠÍ KLAVÍRISTKU. NE LEPŠÍHO ČLOVĚKA“..... /// Traude je v lapáku už dlouho. Její první ředitel byl jakejsi Sturmbannführer SS… STŘIH… (vy tomu dneska říkáte flashback..)… a baba zrovna stěhuje piáno… Jo, tak začíná příběh dvou žen, z nichž jedna hledá smysl svýho bytí a druhá má na víc, než jen proměnit svět v hromadu sutin. Jedno vám povim, taková Jenny, když to u toho klavíru rozbalí… kurva tohle musíte vidět! ,,DEJTE JÍ PÁR MINUT.“ ,,CO TO ZNAMENÁ PÁR MINUT?“ … ,,ČTYŘI.“ Ty vole, to je závěr. Intenzivní drama s nádherným fínále. Věřte mi (možný spoiler…). Já hudbě rozumím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem intelektuál, kterýmu když řeknou: ,,MĚJ SE HEZKY MILÝ STOLEČKU“, tak vodpovím: ,, MANON V MANON“. 2.) Jsem vězeňskej dozorce, vedu fotbalovej kroužek (pro vězně) a prej k nám(!) přestupuje Tomáš Řepka. (…a to je kdo?) 3.) Trochu brnkám na klavír. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.01.2013)

Nemám nejmenší pochybnost, že současný německý film je ve vynikající kondici, ale asi už u třetího filmu v řadě mám pocit, že němci sice umí vybírat výborný materiál ke zpracování, dokáží ho poměrně zdařile převést do filmové podoby, umí ve mě probudit emoce, ale absolutně vůbec nevěnují pozornost významným drobnostem. Sice nevím jak to chodí v německých kriminálech, ale že by mohlo jít dítě dozorce za tátou do krímu a být jen kousek od těžkých zločinců ? Já kolikrát ani neměl pocit, že se děj filmu odehrává v kriminále, jak jsem tak pochopil ještě ke všemu pro těžce odsouzené. Jako naprosto zbytečné hodnotím i ty prolínačky do minulosti, velmi mě vyrušovali z hlavního příběhu. Postava učitelky, ač jsem měl pro její chování pochopení, mě byla těžce nesympatická, což ale značí, že byla Monicou Bleibtreu velmi kvalitně zahraná. Absolutní hereckou symfonii však předvedla Hannah Herzsprung, kterou český divák může vidět ve filmu Habermannův mlýn. Hannah tady hraje živelně a emotivně, přesně jak to mám nejradši. Původně jsem chtěl dát tři, ale za ten závěr kdy i já měl chuť samým nadšením tleskat přihazuju čtvrtou hvězdárnu. Opravdu vydržte na poslední čtyři minuty, uslyšíte něco nepopsatelnýho a strhujícího. (01.02.2011)