Štyri minúty

Ach ty arty, zas... Evropské obzvláště... °-/ . . . Čtyři hvězdičky za poslední čtyři minuty hry na hru na piano a jednu dolů za poslední čtyři sekundy hry na... Ne, nechce se mi ani něco vysvětlovat, něco vyčítat za úplně zbytečné a vše packající neustálé tlačení na pilu... Jo, a taky fakt nemám rád tyhle přeexponované závěry (zvláštěpak u seriozně se tvářících dramat!), kdy jednu vteřinu před výbuchem hrdinný pyrotechnik zajistí bombu nebo si pro jednu >hrdinku< přifrčí ze všech stran na houkačkách armáda policajtů a efektně ji zatkne na pódiu operhausu při klace nadšeného publika. . . . Celou dobu téměř dvou hodin děje jsem byl ochoten mistru K. tu jeho pohádku se všemi nuancemi respektovat, i ty prostřiky do minulosti (ach furt ta otravně provařená >dojčenaci< traumata...), ale ten konec přes >strhující< virtuální pianové expozé nakonec zpackal, tlačil a... - ...u mě tedy neprotlačil! Navíc - co si budeme namlouvat - formou celý film působí jako nějaká zbytečně protahovaná televizní inscenace. Škoda. - - - - - (Poprvé viděno 20.9.2011 na >čtyřprocentním prostoru< , hodnocení 642., komentář zde s lehkým úšklebkem a rozčarováním jako třiapadesátý - 21.9.2011) (21.09.2011)

Příběh ohromující, příběh studený i emocionální. Studený jako obě hlavní postavy, studený jako ty zdi věznice, ve které se celý příběh odehrává. Smutný jako výrazy v obličeji těch dvou a emocionální tak, jak to v duších lidí citově poraněných už bývá. Ne všichni mají možnost prožít svůj život v relativním klidu a pohodě. Zde, ve věznici se setkávají dva lidské osudy, dvě ženy, které jsou si tak vzdálené a přitom mají tolik moc společného. Spojuje je láska ke klavíru, láska k hudbě, opuštěnost, ale také krutý osud, kterým každá z nich prošla bez ohledu na to, že jsou věkem tak vzdálené a potkali se až v onom vězení. Každá ovšem v jiné roli. Obě potřebují lásku člověka blízkého, kterou hledají, ale nenachází. Chybí jim a neumí to dát najevo. Cesta k sblížení je dlouhá, hodně útrpná, hořká a konec nemusí být vždy šťastný. Tentokrát to ale vyšlo, i když "jen v úvozovkách". Film vznikl dva roky po smrti Traude Krüge (*1921 - † 2004) a byl věnovám její památce. (04.12.2009)

Výborná dráma, ktorá rozoberá mnohé sociologické problémy a morálne aspekty ľudskej spoločnosti - nacizmus, lesbickú lásku, zneužívanie detí.... Potreba lásky je v každom človeku, preto problémom sa stáva chvíľa, kedy si naplno uvedomíme, že ju nedostávame a možno ani nikdy nedostaneme. Buď z dôvodu, že sme príležitosť prešvihli, alebo ju nevieme prijať. Môže sa stať liekom hudba? V každom ohľade ide o poctivú drámu, čakal som však viac. Trochu mi vadila mierna inscenačná forma, pričom ma to po pocitovej stránke hlbšie nezasiahlo, a to aj napriek skvelej H. Herzsprung a emotívne nabitému záveru. Za hlavný dôvod pokladám až prílišné zjednodušenie a povrchnú priamočiarosť niektorých tém. Aj napriek tomu však veľká spokojnosť. 75/100 (05.10.2015)

Nemecká filmová tvorba poslednej dajme tomu dekády, ukazuje celému svetu a samozrejme aj našim filmárom, čo je to prepracovaná psychológia. Jedná sa o psychologický film, ktorý ide v koľajách žánru, kde sa naplňujú rôzne klišé, ale všetko dokonale sedí a záver je patrične katarzný. Tým mám na mysli, že je na začiatku jasné, ako budú prebiehať záverečné 4 minúty, akými problémami prejdú hlavné postavy no a nacistická minulosť nie je nikdy na škodu, že... (18.05.2012)

Zvláštní film o učitelce kravíru a její žačce odehrávající se ve vězeňském zařízení. Hannah Herzsprung jako odsouzená Jenny předvádí jedinečný výkon. Na německý film je to nadprůměrné, ovšem chyběl mi nějaký smysl toho všeho. Jazyk filmu si nebere servítky. Závěrečné 4 minuty jsou opravdu strhující, ale to je pro mě málo. (19.08.2008)