Nodame cantabile

[1. série] Z nějakého důvodu jsem si Nodame cantabile neustále odkládal. Bál jsem se srovnání s Shigatso wa kimi no uso které se mi dost líbilo? Nejspíš, ale asi to byla výmluva mé náladovosti, abych se nekoukl na něco vážného. Možná jsem se bál zklamání, protože považuju klasiku za vrcholné dílo člověka v rámci hudební tvorby. Nodame se přenesení nejslavnějších sonát a koncertů největších klasických velikánů zhostilo nad míru obstojně. Zase jsem si jednou musel po dokončení seriálu pustit Bacha, Mozarta, Ravela, Vivaldiho, mával jsem si imaginárníma dirigentskýma hůlkama a nepozorovaně si vždy zesiloval pasáže seriálu, když hrála vážná hudba. Já bych to nazval perfektní reklamou. Jak člověk vůbec může být nespokojený, že to není z per autorů (poukazuju na jistého recenzenta)? Hudebně je Nodame cantabile fantastickým dílem a děkuju, moc děkuju za důkladnou reprezentaci té nejdokonalejší hudby. Bohužel, zde to dopadlo formou "něco za něco" a struhadlo zde dostala vztahová linka (asi té hudby tam bylo až moc). Těšil jsem se na propojenou romanci právě skrz lásku k hudbě, ale ta byla upozaděna dospělostí postav, které následovaly spíš svou kariéru než hledání svého životního protějška. Postava Čiakiho byla čistým zosobněním ambic s lidskou tváří, kterou jsem měl někdy sto chutí uhodit..ale nakonec jsem vždy jen nechal ruku v nápřahu a pochopil jsem. Přišlo mi, že jeho brzká hláška "I hate losers" byla motor k ignoraci toho rozpustilého trdýlka se jménem Nodame, kvůli které mi jeho probrání se z citové izolace nepřišlo uvěřitelné kvůli jeho překotnosti. Nodame stejně jako Kaori z Shigatsu si dělala své, ale zatímco Kaori měla sebevědomí na rozdávání, Nodamin příběh je o jeho získávání. Za stávajících okolností bych byl vztahem Čiakiho a Nodame rozladěný, ale konec, ach ten závěr. Byl jsem uražený. Hodně uražený. Pak přišel telefonát a mě vyvstala otázka: Jak je možné, že ti Japonci ty telefonní scénky umí tak skvěle? Nebylo to poprvé a věřím, že ani naposledy. Co je tedy lepší? Shigatsu nebo Nodame? Nedokážu říci. U prvního jsem se cítil násilně tahán za city a v tomto ohledu mě to i víc pohltilo, ale na druhou stranu jsem byl rád právě za onu vyzrálost a dospělost Nodame, která mi přišla v rámci života o malinko reálnější. Ono nakonec záleží, jaký konec máte raději, protože /drobný spoiler/ rozdílnější než u těchto dvou asi nemůžou být /konec spoileru/. Za mě hezké, moc. I animace, která nebyla nikterak extraordinární (a zvlášť značně uskromněné sekvence koncertů), ušla a po delší době mě potěšil ending (ten první). Mířím do Paříže. Gyabo! (11.01.2017)

Jako kdyby si to tvůrci, uvědomili, 2. série je založena více na rozvíjení vztahu hlavní dvojice a tentokrát byla upozaděna hudba. A teda jakože dost, což mě mrzí. Když už nějakou dostaneme, tak je to zfušovaný Bolero a krátký Turecký pochod (vážně se na konzervatoři dává ke zkoušce tato krátká Mozartova skladbička, která patří do středoškolského repertoáru?). Secretus tu taky podchytil fakt, který mi vadil: Nevyužitá Paříž. Nebýt pár obrázků, tak ani nepoznáte, že se to odehrává tam a i kdyby to bylo jiné město, příběh by to vůbec nezměnil. Fajn. Já to Nodame cantabile i odpustím, protože jsem rád, že probrali postavu Čiakiho a už to není ten strojový přístup k životu, ale cloumají s ním první emoce. Konečně si uvědomuje, že po jeho boku rozkvétá "my fair lady" Nodame, za kterou stojí i něco obětovat. Chybí jim trochu toho prvotního ztřeštěného vtipu, ale to vyvažují elegancí a věřím, že v poslední sérii se dočkáme uspokojivého završení jejich příběhu. Nissan Toyota! Cosplayer! Gyabo! (11.01.2017)

Tak to byla dýka, nečekaná, sakrá ostrá, ve tmě, když jsem spal, měl zavázaný ruce. Totální bezmoc. K tomuto nemilému incidentu se ale dostanu (a někteří možná tuší, o co jde). Nodame cantabile byl krásný výlet za hudbou, sny a lidí, kteří hledají v hudbě něco hlubšího, než jen obživu. Ano, sledovali jsme osud hned několika umělců, kterých je až přespříliš na to jedno malé, osvětlené smětiště. A je to boj vcelku krutý, protože neúspěch znamená konec nadějí. V tomto završení máme příležitost nakouknout i do života vedlejších postav, který i když nemají tak bouřlivý výlety jako Čiaki a Nodame, tak jen potvrdí, že cesta nahoru je pouze jedna. Nešlo tedy se možná více soustředit na ústřední duo, které nás jednoznačně zajímá nejvíce? Čiaki to má jasně naplánované, zdá se tou osobu, která má vše pod kontrolou a jasný směr, ale stále ne úplně dospělá Nodame se nemůže rozhodnout, co bude dělat i skrz svůj nesporný talent. Doufal jsem, že bude přímější, ale hádám, že když nám je celý seriál předhazováno, jak se nikdy nezmění, tak to musíme dodržet. Mezi něma to neustále vrže, ale když už jejich loď má konečně správný vítr v plachtách a cíl na dohled a já už se předem vítězně usmívám..tak najednou..střih a místo úsměvu mám jen zkřivená ústa, jako kdyby poslední tón skladby byl ten nejfalešnější, co jsem kdy slyšel. Mám chuť otevřít všechny kohoutky a "poanimeovsku" spustit grandiozní vodopád slz: Jak jste mohli?! Jak jste mohli Čiakimu a Nodame takhle ufiknout zakončení?! Tohle je přece tak nezasloužené! Aktuálně cítím hlubokou beznaděj a přemítám, kam se vlastně jejich vztah posunul. To, že býval vždy velmi vlažný a na romantický seriál až místama výrazně podchlazený na úroveň zápalu plic, na to jsem si zvykl. Pár obětí, letmá pusa, žádný dárek, žádný hlubší vyznání. Ale co je moc, to je moc. S tímto jděte do háje. Velmi slabé a uražené 4* za nostalgii a poděkování. Gyabo! (11.01.2017)