Láska Anny Elliotovej

Musím nejprve přiznat, že na rozdíl od verze z roku 1995, se mi oba hlavní představitelé více líbili. Škoda jen toho dýchavičného závěru, jako kdyby si režisér uvědomil, že má málo času a po rozvláčném a klidném ději vše nahustil do posledních 10 minut a jako bonus přidal veřejný polibek, což možná měla být pomoc po ztátě dechu. Trochu více mohla být zviditelněna ješitnost baroneta Elliota (jedno podívání do zrcátka nestačí a běhání za věhlasnou známou působilo spíš nepatřičně než směšně), a Anna také někdy působí více jako chudinka než jako rozumná bytost. Ale i přes tyto výhrady to považuji za celkem zdařilou adaptaci. (26.10.2009)

Pěkná adaptace jednoho z mých oblíbených románů, v porovnání s tou hrůzou z devadesátých let je to vynikající. Výborné obsazení, to se musí nechat, nejlepší asi je Anthony Head jako sir Walter a Rupert Penry-Jones jako kapitán Wentworth. Z děje nebylo vynecháno nic zásadního a bylo to pěkné převyprávění, trochu netradičním stylem, jak tam ta kamera za nima furt jezdila a všide je následovala, asi to mělo působit bezprostředně, ale mě to docela rušilo. Každopádně nejslabší část filmu je ten konec, ten její sprint přes půl Bathu na na konci utahaný polibek na náměstí, na veřejnosti? To si nemyslím. Ale jinak jsem byla spokojená. (29.06.2011)

Adaptácia románu Jane Austen, ktorá vyšla na Slovensku pod názvom Láska Anny Elliotovej nás vovádza znovu do starého Anglicka, do austenovského sveta plného lásky, povinnosti, nenaplnených túžob, predsudkov ale aj snobizmu a pýchy. Hlavná hrdinka Anna dusí svoju zranenú a nenaplnenú lásku hlboko vo svojom srdci veľa rokov. Trpí a divák trpí s ňou. Už dávno oľutovala, že dala prednosť rodine, ktorá si veľmi zakladá na svojom šľachtickom pôvode pred vlastným šťastím a láskou k mužovi z nižšej spoločenskej vrstvy. Dočká sa ešte svojho šťastia? Scenár filmu sa snaží dodržať hlavnú líniu príbehu, aj keď je oproti predlohe predsa len v mnohých detailoch odlišný a podstatne oklieštený. Nepôsobí to však rušivo, najmä nie pre diváka, ktorý príbeh nepozná. Výkon Anny v podaní Sally Hawkins je dosť presvedčivý, dokonca ani tá atletická scéna v závere mi až tak nevadí. Zdá sa, že práve ona ešte viac vyhrotila stresovú situáciu a časovú tieseň, do ktorej sa Anna vo finále filmu dostala. Zrazu bola ochotná riskovať svoje zdravie, ba dať i svoj život, len aby nepremárnila šancu na šťastie, ktoré bolo zrazu tak blízko. Film ma emocionálne opäť obohatil, tak ako iné diela Jane Austen, ale viem si predstaviť aj lepšiu adaptáciu. S réžiou nie som stotožnená na 100 %. (07.12.2008)

Co bývá na knihách Austenové nejzajímavější je její schopnost zachytit mikrosvět vztahů a prostředí, kterým jsou její hrdinové obklopeni. Tato verze románu se ale soustředí výhradně na svět hrdinky, všemi opomíjené a tiše nešťastné Anny. K tomu napomáhají dlouhé pohledy do kamer, měkká tlumená světla vykreslující náladu atd. atd. Není to špatný nápad, ale vyznění filmu to hodně ochuzuje. Proto ve srovnání dávám přednost verzi z roku 1995. (22.05.2009)

Zase jednou film, jemuž dávám trojku nerad, protože by si zasloužil spíš čtyřku. Nemohu si však pomoci, závěrečný veletoč, jemuž dominuje podivná scéna à la Lola běží o život, mi prostě zaskočil v krku. Sally Hawkins je svým způsobem velmi hezká, tak nechápu, proč její Anna byla za neustále se něčeho lekající ošklivku (oproti předloze, v níž má být sice unavená a uvadlá, nicméně v závěru se jí vrací krása) s mastnými vlásky. Nicméně roztřesená kamera působila zajímavě, jakoby divadelní ozvučení (zaplať pámbu jsem slyšel originál) dodávalo jistý šmrnc, atmosféra působila velmi anglicky a nebýt zmíněného závěru (který však nemusí vadit někomu, kdo nezná předlohu a navíc je mu jedno, jak to v té době ve vyšší společnosti chodilo), byla by to čtyřka jako vyšitá. PS: jak tak čtu komentáře, zmínil jsem vlastně všechno, co napsali už ostatní, což mě sice moc netěší, ale asi to tak mělo být. (02.05.2011)