Nepozvaný hosť

Vážím si filmů, které jsou, totálně lidskou formou, schopni vyprávět neobyčejný příběh, jehož tvůrcem je nejenom osud, ale i aktuální situace ve světě. Nezvaný host je přesně takovým filmem. Smutný, opravdový, reálný. Takový, jaký je sám život. Nakonec si všichni uvědomíme, že radostné maličkosti a láska je to jediné, co člověka opravdu dokáže potěšit. Ale i rozesmutnit. (04.04.2016)

No vida, takový nenápadný film a jaký to skvost. Pomalu plynoucí dalo by se říct komorní drama, a přitom máte pocit, že to frčí jak v nadupaném akčňáku. Tohle je další z těch malých velkých filmů, které mám tak rád, jen si teď nemůžu vzpomenout na ty ostatní, protože mám plnou hlavu tohoto. Výborný scénář, režie i herecké výkony málo známých herců. Tohle je jeden z těch filmů, ke kterým se divák po čase rád vrací. (04.12.2011)

Lidské a úsměvné drama o ilegálních přistěhovalcích v Americe. Sice je hlavním hrdinou rozený američan, ale ten se brzy dostane do neobvyklé situace, kdy pozná skutečné přistěhovalce. Režisér Thomas McCarthy už ve svém debutu Station Agent ukázal, že umí vyprávět příběhy a díky zajímavým dialogům držet celý film v celku. Velký podíl na tom bude mít to, že režisér má hodně zkušeností i před kamerou jakou herec. Nejedná se o velký americký biják, ale o téměř nezávislý snímek. A konec filmu je nádherný i když smutný... (28.01.2009)

Komorný film, ktorému nemožno uprieť veľké srdce a citlivosť. Štyria ľudia hľadajúci šťastie a životnú rovnováhu, istoty a oporu. Režisér veľmi šikovne a nevnucujúco informuje o "emigračnej politike" v NY po 11.septembri, pričom podáva len toľko, koľko je dôležité pre každú osobu zvlášť. Moment, keď sa všetky štyri osudy pretnú je veľmi silný a hlboký. Vhodne zvolená stopáž, herecké obsadenie a práca s tichom, hudbou a dialógmi. (30.01.2012)

Jak báječně dokáže být člověk překvapen obyčejným příběhem, když si předem ke snímku nepřečte obsah a nezjistí žádné podrobnější informace! Nezvaný host byl pro mne impulsem, který jsem si vyhledal v databázi jako jedno z nejlepších dramat roku 2007. Dlouho jsem nerozmýšlel, film si sehnal a ihned pustil. Již od prvních minut mne herecky nadchnul Richard Jenkins, a začal jsem se ZAJÍMAT, co se s jeho charakterem bude dít dále - tak bezchybný a uvěřitelný herecký talent jsem dlouho neviděl. Pak přišel na scénu sympatický Tarek se svou přítelkyní a jejich nepohodlně pohodlný život, a já se do děje doslova zamiloval. Hltal jsem každý okamžik, užíval si perfektních rytmů afrického beatu a samou radostí jsem ani nedýchal. The Visitor mi dokázal simulovat pocity nevýslovného štěstí z toho, že si v něm "všichni pomáhají a mají se dobře". Zlomový okamžik na sebe ale nenechá dlouho čekat, a film se stává postupně napínavějším... až do finále. Finále, které jsem rozhodně nečekal. Díky němu je celé story o duševně umírajícím melancholickém staříkovi, který hrál na bubínek, něčím, co zůstane v mém srdci navždy. (19.03.2010)