Červená pustina
Deserto rosso
Le Désert rouge
Red Desert
Réžia:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHrajú:
Monica Vitti, Richard Harris, Carlo Chionetti, Xenia Valderi, Rita Renoir, Lili Rheims, Aldo Grotti, Valerio Bartoleschi, Emanuela Paola Carboni (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Záverečná časť "tetralógie citov" je Antonioniho prvým farebným filmom. Farbu v ňom funkčne využíva na zachytenie psychózy hlavnej hrdinky, trpiacej po autonehode chronickou úzkosťou a depresiami. Dej je zasadený do okolia priemyselným rozvojom zdevastovanej Ravenny, kde žije hlavná hrdinka Guilliana, manželka riaditeľa továrne. Snaží sa svoje psychické problémy pred manželom skrývať a nájsť uplatnenie v podnikaní s interiérovými doplnkami. Manžel, práca, priatelia, ani milenec jej však nepomôžu nájsť životné uspokojenie a tak upadá stále hlbšie a hlbšie do svojej choroby. Antonionimu sa vo filme podarilo zachytiť existenciálnu stratenosť moderného človeka a bezcieľnosť komfortného meštiackeho života. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (85)
Bezútěšnost industriálního světa. Bizarnost vztahu vnitřní krajina člověka – betonové prostředí továren. Na jedné straně barevnost, život, reflexe, na druhé ponurá nálada zvuků mechanických strojů, kouře z komínů, naftou umrtvených polí (což umocňuje u Antonioniho klasicky vynikající kamera). Snadno si lze představit, že člověk pocítí stísněnost, když se do takového světa dostane. Ale to vše je jen decentní nádech nálady něčeho cizího, stále jsme jen na návštěvě - jsme obklopeni, ale ne prosyceni. Postavy z Červené pustiny však v této krajině žijí, právě ta je jejich domovem. Co znamená nutnost vztahovat se dennodenně k tomuto světu? 4.5/5 ()
Vizuálne vynimočný film, ale to je asi tak všetko. Škoda, že film je tak jednoduchý. Nemáte pocit, že hrdinka trpí nejakými depresiami, ako sa píše v obsahu. Všetko ide príliš po povrchu. Niektoré scény sú zdlhavé a príliš nudné. Herečka Monica Vitti to celé zachraňuje... ()
Vizuálně opojná záležitost, jejímž problémem jsou ale až příliš nejasný kontury toho, co ta vizualita demonstruje. Hlavní hrdinka, snímaná až fetišisticky, prožívá těžkou existenciální krizi na pozadí brutální industriální krajiny. Ok, ale co dál? Načrtnutá naturální idylka versus industrialita a odcizené vztahy, to je trochu málo. Autor krizi hl. postavy nespecifikuje, nechává věci v příliš obecný rovině. Zbývají jen ty obrazy, které jsou dobré, až virtuozní, ale to na první ligu nestačí. ()
Monica Vitti je uhrančivá, to bez debat, ale v druhé polovině filmu mě přestala bavit i ona. Na druhou stranu si její postavu nyní, půl roku po projekci, alespoň pamatuji, zbytek nikoliv. Jakoby se mi to celé nějak rozpilo. Antonionimu jsem přišel na chuť až díky filmům Zvětšenina a Zabriskie Point. ()
Súvisiace novinky
Zemřela herečka Monica Vitti
Přichází smutné zprávy z Říma. Ve věku 90 let zemřela ikona italské kinematografie šedesátých let, herečka Monica Vitti. Hvězda klasických filmů režiséra Michelangela Antonioniho dlouhou dobu… (viac)