Cesta do lesa

Poetika z filmu Cesta z města se jaksi v lese ztrácí. Občas se objeví trapnost, ale možná to byla od tvůrců snaha po surrealistické alegorii? Herecky se mi líbily Marie Štípková, Anna Linhartová, Barbora Nimcová-Schlesinger a Eva Holubová, dobře je doplňovali i Tomáš Hanák, Jiří Schmitzer a Bolek Polívka. Překvapil mě Tomáš Vorel ml. Příměry s lesem a obrazy v lese celkem nápadité, i když místy byla nadsázka zbytečně zveličená (svatba základoškolačky???). (13.04.2014)

V jednom pořadu jsem viděl ukázku scény, kdy se Bolek Polívka hádá se svou filmovou ženou Evou Holubovou. A tak jsem si řekl, že to bude určitě dobrá komedie. Jaké ale bylo mé zděšení po zhlédnutí první půlhodiny. Nějaká debilní holka tam pořád lítá po lese ve stylu hippies a ve stejném lese se pohybuje přiblblý myslivec s pubertálním knírkem. Jenže potom se to nějakým zázrakem rozjelo a já jsem si užil vcelku netradiční komedii. Udělal jsem dobře, že jsem film hned nezavrhl. (26.11.2015)

Zvláštní poetika, za kterou Vorlovi klidně zatleskám, a hodně trapných momentů, které si měl strčit, pardon vetknout, za klobouk. Když mezi hereckou sestavou sympatiím vládne Vorel mladší, který už mimochodem pěkně vyrostl z gymplácké žumpy, tak je něco divného. O Aničce ještě uslyšíme, a to je dobře, naopak Bolek, Holubová a větší část Sklepa už má to nejlepší dávno za sebou. Jiří Schmitzer jako největší ze všech zúčastněných herců je sražen do kolen věčnou potřebou režisérů dávat mu neustále stejné typy rolí. Zmínku si zaslouží i kamera a post efekty, v prvním případě občas vynalézavá a občas kýčovitá, ve druhém případě vždy nechutné; a hudba, která se snaží a chvílemi jí to docela jde. Ať tak či onak, Cesta do lesa je jedním z nejlepších českých filmů loňského roku a já jsem tím překvapen. (05.07.2013)

Cestu z města mám rád, ale do lesa už bych nešel. :-) Zdá se, že si Vorel vychoval synáčka podle představ, tady tento film už táhne víceméně bez problému, sem tam mu jen pomáhá vynikající Schmitzer. Kvituji upozadění nyní už nezajímavého Hanáka a trochu lituju, že jsem na tom nebyl v kině, doma jsem se trochu nudil... (05.01.2014)

Dvě nesmiřitelně nepřátelské entity činící si výlučný nárok na přírodu a definici vztahu k ní spojí se v lásce, podporovány další konkurenční entitou, totiž zemědělstvem (Polívkových tři sta tisíc), jsouce spolu na jedné lodi, proti nepříteli smrtelnému - všepožírající průmyslové civilizaci, s nímž zase je spřažena policejní moc. Takže sledujeme jednak ideový návrh jakési nouzové koalice a její vnitřní i vnější konflikty, jednak druhou fázi útěku - už nestačí být mimo město, leviathan dosáhne i sem a boj se vyostřuje - druhá generace jde zase o krok dál, do lesa. To všechno bych bral, i přesto, že s Cestou z města její proklamované pokračování vlastně nijak nekomunikuje. Horší je, že Vorel za čtvrt století kontinuálního tvůrčího chabnutí dospěl pozvolna přesně do té polohy, kterou jeho mladická sklepácká tvorba na začátku tak subtilně paroduje. Kruh trapnosti se uzavřel. Cestu z města, která byla teprve na půli cesty Vorlova sestupu, ještě bylo možno brát jako dílo vážně a těšit se z ní. Cesta do lesa především zásluhou trapného scénáře, který jen kupí smysl postrádající, nevkusné, citově podbízivé příhody a umělé proklamace, vypadá jako pilotní díl k nějakému novému nekonečnému tv seriálu a bojím se, že z tohoto dna se její autor už nikdy nezvedne. A ztvárnění muchomůrkových tripů? Pardon, ale taková rádoby psychedelická šmíra to opravdu zachránit nemohla. Jedna hvězdička z lítosti, ačkoli podle hodnocení většiny mých oblbenců to vypadá, že se mi zase něco neřeklo, a že to je s těmi vorlovými filmy úplně jinak. (01.06.2016)