Náměstí Spasitele

Když si přečítám okolní - ty ne zcela pozitivní - komentáře, nemůžu se ubránit pocitu, že současná hollywoodská přesycenost umělými příběhy je vlastně stále ještě nepřesycenost.. Ale co se divím, přece si nebudu myslet, že mainstream bude někdy poražen art-filmy. Pojďme k věci..snímek je lehce nekonzistentní, nemá gradace, místy trochu nudí. Tak trochu připomíná opravdový život, a když už se blíží ke konci, zjišťujete, že jste mu vlastně celou tu dobu rozuměli až moc dobře.. (27.03.2008)

Divácky značně nevstřícný film, který se zamýšlí nad tím, co dožene člověka k extrémnímu životnímu kroku. Nepříjemně přesný obraz sobecké doby, ve které nikomu nezáleží na ostatních, dokud není pozdě. A i potom bude ty, kteří tlak nevydrželi, spíš soudit, než aby se ptal, jak tomu mohl zabránit. Je to pomalé a depresivní, ale aspoň má člověk o čem přemýšlet (70%). (21.06.2011)

Na MFF KV je každoročně podobných filmů dvanáct do tuctu, a svým způsobem se tam hodí. Ale uvést jej v normální distribuci byl krok vedle, a to i v případě Projektu 100. Podobných lidských tragédií jsou stovky, a skutečně nechápu, čím byla tato tak zajímavá, že se jí dostalo cti zfilmování. Zvlášť když film nenabízí moc jiných kladů. Hlavní ženská postava (úmyslně nepíšu "hrdinka") se v závěru zachová jako idiot, ale hned o pár minut později se její manžel z naprosto iracionálního důvodu zachová jako ještě mnohem, mnohem větší idiot, a do té doby ještě relativně solidní, i když nijak zázračný film, změní ve frašku. A to, že je to podle skutečné události, nikoho neomlouvá, měli si vybrat lepší námět. Ještě se zmíním o hudbě - ve filmu hraje docela pěkná melodie, příjemná a znepokojivá zároveň. Bohužel se neustále beze změny opakuje každých 5-10 minut, a žádná jiná hudba ve filmu není. (23.01.2008)

Tak nejprve klady, ať už se s nimi tady nemusím zabývat. Hodně se mi líbilo, jak se to snaží být natočené ve stylu rumunských filmů, tz. co nejrealističtěji. Na většinu rumunských filmů to sice nemá, ale dojem realističnosti v tom je. Plus ještě samotný námět se mi líbil, protože skutečně má potenciál přijít s dost silným dojmem. Jenže se dá celkem lehce prokouknout, že za realistickým vizuálem se skrývá strašně hloupý scénář. Už po pár minutách to působí dost ublíženecky a s každou další minutou se ten dojem jen zvyšuje. Všechny postavy se chovají hloupě a hlavní dvojice je párem chcípáků, který se dostal (spolu s dětmi) do dost složité životní situace, neustále jim něco hází klacky pod nohy, ale většinou si za to můžou sami, protože odmítají se svojí životní situací cokoli dělat, spíš si jen v tom všem přežívají a stěžují, až... Nebudu spoilerovat, nicméně obojí z toho dělá nedůvěryhodný vykalkulovaný příběh, který se postupem času snaží citově vydírat všude kde to jen jde a ačkoli jsem doufal, že to závěr aspoň trochu zachrání, nakonec ten závěr byl na tom všem úplně nejhorší. Jen za něj bych bez váhání dal odpad, protože je nejen strašně zbabělý a vyděračský, ale taky dost hloupý. Takže to ve finále je jen vykalkulovaná nihilistická blbost, co se strašně snaží hrát si na to, jak realistická je, ale když se podíváte do jejího nitra, dojde vám, jak stupidní, klišovitá a naprosto prázdná je. Btw nechci být hnusný, ale celkem by mě zajímalo, podle čeho je ten film tak strašně nehollywoodský a že bych si ho měl kvůli tomu vážit? Jako sorry, ale filmy s tunami citového vydírání produkuje především Hollywood a tady je ho taky hromada, takže - come on... Slabé 2* (17.10.2021)

Na začátek musím odradit všechny příznivce filmů Rosamundy Pilcherové, že tento film nebude pro ně. Ale jinak je toto sociální drama filmově zpracováno na velmi vysoké úrovni a snad kromě občas nečekanému střihu mu nemám co vytkout. Vše je přesvědčivé a někdy až přespříliš působivé, což bylo pro mě strašně depresivní od začátku do konce. Takže jsem si musel po něm spravit náladu něčím veselým. 4* si přesto asi zaslouží, protože o vyvolání tohoto pocitu bylo jeho účelem. (12.02.2012)