Náměstí Spasitele

Ještě teď uvnitř pláču... Vztahy jsou zvláštní věc... Umocněno jakýmsi začarovaným kruhem peněz a jejich nedostatku a jejich nezbytnosti, do něhož nás úlisně svádí současný životní trend v podobě splátek, úvěrů, hypoték, školních a jiných potřeb dětí, aby nezaostávaly ve výbavě za svými vrstevníky, jako by náš život redukovalo jen na to, jak na tento začarovaný kruh vyzrát a neztratit se v něm. Nebo lépe řečeno neztratit v něm sám sebe, což se evidentně stalo všem hrdinům tohoto filmu. Nejvíce pak představitelce role mladé matky, jejíž cesta je od samého začátku jen volným pádem do propasti beznaděje, jež nemá dno. Film má otevřený konec, takže je jen na divákovi určit si, kde se ono pomyslné dno nachází. V duchu si přeju, aby ho našla i hlavní hrdinka filmu a mohla se od něj odrazit a změnit své směřování v životě... aspoň trochu toho malého světélka by filmu neuškodilo. Je tam jen jeho odlesk v posledním činu jejího manžela, ale to už bych prozradila více, než by chtěl ten, co se rád nechává překvapovat. A opět nemohu nedodat, jak mě stále nepřestává udivovat, že se podobně silně zpracované příběhy nenatáčejí i u nás. (03.07.2011)

Když si přečítám okolní - ty ne zcela pozitivní - komentáře, nemůžu se ubránit pocitu, že současná hollywoodská přesycenost umělými příběhy je vlastně stále ještě nepřesycenost.. Ale co se divím, přece si nebudu myslet, že mainstream bude někdy poražen art-filmy. Pojďme k věci..snímek je lehce nekonzistentní, nemá gradace, místy trochu nudí. Tak trochu připomíná opravdový život, a když už se blíží ke konci, zjišťujete, že jste mu vlastně celou tu dobu rozuměli až moc dobře.. (27.03.2008)

Na MFF KV je každoročně podobných filmů dvanáct do tuctu, a svým způsobem se tam hodí. Ale uvést jej v normální distribuci byl krok vedle, a to i v případě Projektu 100. Podobných lidských tragédií jsou stovky, a skutečně nechápu, čím byla tato tak zajímavá, že se jí dostalo cti zfilmování. Zvlášť když film nenabízí moc jiných kladů. Hlavní ženská postava (úmyslně nepíšu "hrdinka") se v závěru zachová jako idiot, ale hned o pár minut později se její manžel z naprosto iracionálního důvodu zachová jako ještě mnohem, mnohem větší idiot, a do té doby ještě relativně solidní, i když nijak zázračný film, změní ve frašku. A to, že je to podle skutečné události, nikoho neomlouvá, měli si vybrat lepší námět. Ještě se zmíním o hudbě - ve filmu hraje docela pěkná melodie, příjemná a znepokojivá zároveň. Bohužel se neustále beze změny opakuje každých 5-10 minut, a žádná jiná hudba ve filmu není. (23.01.2008)

Abych byl upřimný, mně subjektivně (narozdíl od některých zdejších četbou a opisováním >životnězkoušených< postpubertálních rádobymudrlantů - ahoj Marku, jak to máte u vás doma?) budou vždy milejší tyhle >hyperrealistické< - i když svým způsobem samozřejmě formou z principu mírně nudící (...jako v tomto případě třeba některé současné polské...) - filmy o skutečných problémech lidského žití, než rádobycosiřešící pitomě stylizované vyhláškované a stádu se podbízející kraviny tuzemské provenience. Nakonec - kolik rodin v našich končinách a poměrech skutečně řeší obdobné problémy, že... . . . P.S. A jaké z toho filmu plyne naučení? Žádné. Snad jen - když už ty věci jsou jak musí být, aby si lidi nedělali zbytečně ze života peklo... Ale raď babo ve chvíli, kdy je každá rada drahá... Spasitel zase nepřišel. . . . °-/ - - - - - (Poprvé viděno 20.6.2011 na >nespasitelném prostoru< , hodnocení 200., komentář zde jako čtyřiadvacátý - 20.6.2011) (20.06.2011)

Divácky značně nevstřícný film, který se zamýšlí nad tím, co dožene člověka k extrémnímu životnímu kroku. Nepříjemně přesný obraz sobecké doby, ve které nikomu nezáleží na ostatních, dokud není pozdě. A i potom bude ty, kteří tlak nevydrželi, spíš soudit, než aby se ptal, jak tomu mohl zabránit. Je to pomalé a depresivní, ale aspoň má člověk o čem přemýšlet (70%). (21.06.2011)