Šťastné míle

Jak to, že jsem o tomhle skvělém road movie nevěděla dřív?! VM,díky za tip! Filmu vévodí výborný scénář, který je navíc vystavěný podle skutečných událostí. Rozesmívá řadou absurdních situací, temným situačním humorem a suchým vtipem. Směšné stránky složitosti a absurdit lidské společnosti, které už nikdo nedokáže normálně pochopit. Nadhled a odlehčení od dramat, kde jde skutečně o holé přežití je forma, která mi navýsost vyhovuje a baví. A to mi tenhle milý, citlivý a vlastně hodně smutný film splnil vrchovatě. I'm going to Perth! (30.12.2020)

Přesně tak, jak to mám rád. Komedie má u mě úspěch, pokud vychází z komických situací a na ty je třeba diváka "připravovat". U tohohle filmu je příprava tak důkladná, že se do situace bloudících uprchlíků naprosto ponoříte. Poté s nimi prožíváte strasti a karamboly, které Vás postaví do role pozorovatele s nadhledem, a tudíž se jim musíte smát. To je u mě kvalitní humor! Jasně, není to přehlídka hláškujících šašků, ale o to hlubší filmový zážitek Vás s touto nevšední komedií čeká. "Dobrý. - Sušené hovězí." Víc, víc takových filmů! 100% = 5/5 (09.01.2011)

Subžánr road-movie u protinožců má svou dlouholetou tradici a bylo mu věnováno mnoho teoreticko-kritických statí, jež se zabývaly jeho proměnou (hlavní znaky australských road-movies je duo anebo trio, které má problémy se sociálním začleněmím a vzájemným porozuměním, podstatná je práce s hloubkou ostrosti, rámováním a rozmístěním jednotlivých věcí a herců v mizanscéně kvůli symboličnosti a taktéž poušť jakožto necivilizované, nedomácké a nepředvídatelné místo má ryze metaforický význam, kdy se projevuje sociální a politická angažovanost tvůrců, hlavně tedy ta politická). Klokaní cestovní filmy se po 11/9/2001 výrazně změnily, jednalo se o diskurz mezi západní a východní rétorikou tak, jak ji podávají média (západní pohled vidí poušť jako blízkovýchodní zemi, kterou je nutné civilizovat, musí být prolita krev, aby zem získala svou integritu a imunitu), ale Šťastné míle na tohle všechno do jisté míry rezignovalo a představují nám mírně zdlouhavý - i když záměrně - humanistický apel o utečenectví a segregaci, kdy se vychází hlavně z amerických děl (Jarmusch a Coeni jsou jasní) a sází na vhodně obsazené herce a humor jako prostředek k přiblížení problematiky divákovi. ani se není čemu divit, že Šťastné míle sklízejí různá ocenění na "západních" festivalech (Zvláštní cena poroty na MFFKV) a domácí kritika, když pomineme slušné divácké přijetí na sydneyském festivalu s dlouhatánským potleskem po skončení a hurónským smíchem při projekci, film ohodnotila jako průměrný. A mají rech, vačnatci, jedná se max. o mírný nadprůměr. (26.11.2007)

Vskutku neobyčejné, použitými prostředky skromně minimalistické filmové dílo, sice s tématem již dnes skoro všedním, ale rozhodně velmi nevšedně zpracovaným, sledujeme tak trochu tragikomický příběh několika utečenců, kterých se snaží uniknout ilegálně do zahraničí z jejich zoufalé životní beznaděje stále více a více, pak se právě oni snadno stávají obětmi nejrůznějších zprostředkovatelů a jen s vírou v jejich často nesplnitelné sliby podstupují značně riskantní a mnohdy životu nebezpečná dobrodružství, tak jako právě v tomto vyprávěném příběhu, kde je skupinka sice vysazena z rybářské lodi na vytouženém australském pobřeží, ale v tak veliké vzdálenosti od nejbližších hustěji obydlených oblastí, že jejich dosažení přes vyprahlou, nehostinnou pustinu bez nějaké další pomoci je naprosto vyloučené, právě na této počáteční kritické dějové zápletce se začíná celý příběh postupně rozvíjet, všem jde bez výjimky v neznámé krajině o život a jednoduché východisko z takové situace není dostupné, může pomoci pak jen osobní vůle, intuice, odvaha, schopnost chytře improvizovat, spolupracovat a samozřejmě mít k tomu všemu alespoň trochu nezbytného štěstí, i když se v některých, až absurdních událostech jakoby potměšile střídá s nepochopitelnou smůlou, stejně tak jako náhlé pocity naděje a zoufalé beznaděje pronásledovaných běženců, opravdu výborný film, lze ho jen doporučit ke shlédnutí a určitě ne jen jednou. (16.10.2012)

Kde nic, tu nic a najednou je australská poušť téměř přelidněná. Celistvé skupiny se rozpadnou a je zaděláno na průšvihy a katastrofy různého druhu. Ale i radosti, viz ta malá louže vody uprostřed pouště. Bavila mě ta různorodost postav i když jsem asi nejvíc přilnula k imigrantovi, který se neustále učil, co má říct, až se tam ocitne zřejmě na nějakém úřadě. Chvílemi jsem měla úsměv na tváři a vzápětí se to otočilo v dramatickou scénku. Nicméně, čím víc filmů vidím z různých míst naší planety, tím víc jsem ráda, že dýchám tady, uprostřed zeleně, kde nejsou například ještěři, hadi a podobná havěť. (13.07.2017)