Tracey: Fragmenty

Syrový herecký koncert Ellen Page, který je mimoto velmi výrazný svou vizuální stránkou (obraz rozbitý do střepů, posunuté časové osy...). Přesto, že se ve filmu toho příliš neděje, tak mi chvílemi jen z náznaků mrazilo v zádech - část myšlení se nechává na divákovi. "Do you remember the news, when two retards and the kid...? That was me.. Just kidding." 7/10 (02.03.2008)

Svojim spôsobom unikátny formát, ktorý pôsobí ako črepy rozbitého zrkadla. Postupne do seba všetko zapadá a príbeh nadobúda zmysel... Ale inak dejová línia veľmi slabá a v podstate nevýrazná, aspoň tie vnútorné monológy to príjemne spestrili. Takže jedna hviezdička za "črepinový" formát a druhá za Ellen Page, ktorej tá rola depresívnej tínedžerky dosť pristala. Dve hviezdičky - nič viac, nič menej. (08.12.2012)

Mohl bych tu pět pouze chválu na Ellen a je fakt že tři hvězdy ze čtyř jsou skutečně kvůli ní. Ale snímek celkově mě zaujal, netradiční pojetí se cení, příběh to tak vygradovalo a veškeré naděje, které jsem si v průběhu dělal se postupně jen vytrácely v stále tragičtějších skutečnostech. Povedené, živé, poutavé a hlavně prostor pro jedinečnou Ellen. (21.02.2011)

Kameramansko-střihačská přehlídka. Tak jako název filmu a svět hlavní hrdinky - vše je tu ve střípcích, fragmentech, a na podobnou notu hraje i rozdělení obrazu. Nečekal jsem, že by tenhle styl mohl fungovat nejen videoklipovitě, ale i na celý film, leč - podařilo se! A nejen to - scénáři podle novely je hezky "alternativní", Ellen Page jako vždy vynikající "jiná" puberťačka, ale co mě tady nejvíc zaujalo byl její vztah s jejím mladším bratrem Sonnym. Dojemná postava je i jedna z hybných sil příběhu, kdy dává do provozu soukolí dospívání mladé outsiderky. Co ovšem kazí výsledný dojem z filmu je (pravděpodobně nevyhnutelná) chaotičnost, chvílemi se mi zdálo, že i sama režisérka se ve filmu ztrácela a takový ten konec nekonec, kdy se vlastně nic nestalo. Na můj vkus trochu zbytečně hořké zakončení jinak výborného snímku. (27.08.2008)

Kdyby to mělo 264 hodin, promítalo se to někde na zdi v Rudolfinu, tak bych řekl 'jo, tohle je umění' (ano, byla to narážka na Andyho Warhola), ale kanadský režisér Bruce McDonald, přestože měl k dispozici Ellen Page, nedokázal dát ději filmový nádech a přesně tak, jak je běh snímku rozkouskován, stejně tak se i rozpadá na jednotlivé fragmenty, které již nelze slepit. Závěr byl sice lehce mrazivý, ale tušený již od samého počátku. (06.04.2010)