Svitanie

Až se nakazím epidemií krvesajné choroby, nebudu vulva a zajistím si budoucnost: založím lidskou farmu, kde budu chovat jedno nejmenované etnikum - takové perpetuum debile na zdroj lidské krve. Oni budou dělat pořád to samé - válet si špeky, vyřvávat a hlavně šukat (když budou hodní a plodní, třeba jim i nějaký ten forbes pořídím). Akorát budu potřebovat ještě pár bílých nebo radši žlutých otroků, aby svou prací udržovali množící se krevní konzervy naživu a tudíž schopné v určených intervalech cedit hemoglobin. Jo, já budu opulentně vyžraný upír v dokonalé psychické i fyzické kondici, nenechám si potravu vychcípat, abych zdegenerovala v nemyslící, vyhublé, agresivní monstrum, jako ti američtí vampýří dementi ve "Svítání". No, co by chtěl člověk po národu, který si zvolil za prezidenta George Bushe jr. - dvakrát! Upíří doba, to bude ráj! Tři roky života na noční směny mám úspěšně za sebou, pobyt na přímém slunci nesnáším už teď, chybí mi jen vyvinutější tesáky či řezáky a můžu zahájit svou kariéru Draculova pohrobka. A mimochodem, s tématem tohoto filmu se dalo jít více do hloubky, neškádlit jen žíly na povrchu, leč zaříznout pořádně i tepny, jít na dřeň, vysrknout morek z kostí... a nenechávat logické ažury. Pak bych neměla obvyklé dilema, že 3* je málo, 4* moc: 70% s notně odřenými špičáky (nehrát v tom Dafoe a Neill, desítku bych strhla). (10.06.2013)

Upíři křest ohněm bratří Spierigů se bohužel nevydařil tak, jak jsem očekával. Z našeho režisérského dua se vyrýsovali celkem solidní podvodníčci co by chtěli být jako David Slade nebo Francis Lawrence. Jenže zabředávají do béčkových vod od kud nevede cesta zpět. Jak si vysvětlit zklamání deroucí se na povrch při závěrečných titulkách? Promakaná mytologie světa, kde jsou lidé v chovných stanicích coby nedobrovolní dárci krve má něco do sebe a v řadě scén se ukrývají zajímavé myšlenky, jenže až příliš často se dostává ke slovu Max Payne efekt - tj. líbivé napohled, ale nudné uvnitř. Spolu s nezajímavě natočenými akčními scénámi a vatou okolo. Největším problémem je fakt, že se Daybreakers nacházejí ve škále přibližně deseti již existujících filmů, takže se ke slovu hlásí filmy od Matrixu přes Minority Report a Potomky lidí až po Constantina a Já, legendu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ale tvůrci nesázeli jen na vizuální stránku a vytasili se s zajímavějším příběhem, takhle načrtávají témata (viz. upírská genocida, bratrské vztahy, vyhladovění upírské rasy ), ale ty jsou ve výsledku nedořečeny ve jménu finálních krvavých jatek. Má to své momenty, ale podobná resuscitace žánru, která se konala v případech Úsvitu mrtvých nebo 30 Dní dlouhá noc se absolutně nekoná!!!!! Plus když už mělo režisérské duo na soundtracku song od Placebo, tak proč nemohl být použitý v závěrečné koláži, kterou by mohl vygradovat o stupínek víš, než jakou je ve skutečnosti? Jedno velké HALÓ škoda slov a promarněné šance... (31.01.2010)

Dá to docela fušku, vykřesat z tak slibně načrtnuté premisy tak bezkrevnou podívanou. Spierigové ten svůj scénář nepodřizují promyšlenému světu, ale průměrnému diváku, tudíž na nás bafne automobilová kolize, přepadení komandem i střílení ze samostřílu. Působí to jako pěst na oko, když docela slušně pracují s emocemi a mají po ruce dobré herce. Bohužel, můj zájem zůstal viset na poli traileru, kde se událo podstatné a hrálo k tomu Placebo. Vizuálně totiž bráchové nabídnou jenom potemnělé kamerové filtry a zbytek… sice není nudný, ani blbý, ale tak nějak prostě - nezajímavý. 2 a ½. (10.02.2010)

„Já nekoušu“ Svěží vítr do zatuchlých upírských brlohů. Upíři tentokrát nejsou těmi lepšími, ani těmi horšími, je jich zkrátka víc. Krev je prolévána pro další krev stejně jako dnes lidé umírají kvůli ztenčujícím se zásobám ropy (připomíná noční akční scéna záběry z bojů v Iráku jen čirou náhodou?). Smrt představuje – v jedné scéně doslova – osvobození z okovů věčného života. A potom potěší řada drobností, jež ovlivňují život ve světě převráceném tím temným navrch. Úchvatná je vizuální stránka. Jádro Bromley Marks připomíná oživlý obraz od Gigera a barevný kontrast mezi modrými interiéry a žlutými exteriéry zároveň značí dvě odlišné životní filozofie (konzumerismus vs. život v souladu s přírodou). Filmu neškodí ani viditelně malý rozpočet. Neplýtvá se prostředími, speciálními efekty ani řečmi. Svítání dosahuje rovnováhy mezi varovnou vizí světa, který bude namísto řešení hledat stále nové alternativy a přímou béčkovou zábavou, jež své diváky nenápadným pomrkáváním varuje „neberte mě úplně vážně“ (což sci-fi Já, legenda s některými shodnými rysy nedokázalo). Milé. 75% Zajímavé komentáře: imf, Cervenak, Psema (06.11.2010)

Svítání je hodně netypický horor. Je to spíše sociální (až politická) studie světa, který není ovládán lidmi, ale jejich démonickou obavou, monstrem ze stínů a vycházející jen v noci. Bratři Spierigové zacházejí s upíry velmi elegantně a současně kriticky vůči současné společnosti. Je vážně tak velký rozdíl mezi upírem a člověkem? Oba vykořišťují slabší druhy, oba se snaží za každou cenu udržet svou společnost pohromadě, ať to má jakékoliv dopady (syntetická krev=genetická úprava rostlin a potravy) a mnoho dalšího. Důležité postavení zde má Slunce, které je přeci už od dávných dob považované za "nositele života" i přeměny. Svítání jsem nebral jako čistý horor, ale jako výjimečnou představu světa, který si žádný autor nepokusil vytvořit a představit v komplexní podobě s takovou spoustou detailů (občerstvení v metru, starý dobrý odporný upír jako odpad společnosti, který nemá dlouhou dobu krev a další, Chevrolet je auto upírů:)) a symboliky. Pro mě tedy rozhodně žádné zklamání, spíše elegantní a atmosférické vystřízlivění z hloupých hororovů o krvelačných zrůdách z rakví. Spierigové mají styl, odvahu a smysl pro ironii. Ta zpomalená scéna před závěrem je působivá a bojím se, že jednou lidstvo bude stát (nebo už stojí?) před hodně podobnou hrozbou konce své společnosti jako upíři ve Svítání... Více zde. Skvělé v detailech, nestabilní jako celek. (09.02.2010)