Femme Fatale

Hodne zvlastni zalezitost, ktera zezacatku vypada strasne divne, prostredek se snazi byt akcni a eroticke sceny hypnotizujici, ale ve skutecnosti je silne nudny a zaver vse obrati tak na ruby, ktery cely dej takrikajic hodi nekam uplne jinam - pointa toho vseho se snazi byt necim, cim neni a cele to tak na konci vyzniva hodne umele a prvoplanovite... (19.07.2004)

Ehm...podivné. Sice jsem to nakonec asi pochopil, ale De Palmu mám radši, když se drží poctivých gangsterských filmů. S "Femme Fatale" si vyhrál opravdu do sytosti a třeba ta úvodní loupež, nebo sexy taneček jsou fakt výborný scény. Oproti tomu mi přišlo zbytečný rozdělovat obraz do dvou půlek. No a nakonec Rebecca je dokonalá BOHYNĚ. (15.11.2006)

Není co napsat. Tohle prostě každý musí vidět a rozhodnout se sám. Já se nenudil, právě naopak. Poznáte dvě nádherné ženy - jednu o něco více - a jednoho sympatického fotografa. Jimi budete provedeni hodně povedeným akčním dějem až do chvíle, kdy se vše změní a vy to buď přijmete nebo ne. Pokud ano, tak se na film budete chtít dívat znovu a znovu. Pokud ne, tak na ČSFD kliknete dvě hvězdičky a napíšete, že to byla nuda a že De Palma je už trochu na hlavu. Vypadá to, že to je tak napůl... [červenec 2005] (07.11.2005)

Rychlý akční moderní počin s trochu rozpačitým výsledkem. Podvody, loupeže, boje o život, touha po pomstě, ženský půvab a konečné zvláštní probuzení z velmi zvláštního dobrodružného snu. Laura alias Lily (půvabná Rebecca Romijn), odvážná žena a podvodnice, čelí chladnokrevně smrtelným nebezpečím na své životní cestě. Hraje si a zároveň boří. Představy i skutečnost. Nicolas Bardo (Antonio Banderas), velmi vlezlý fotograf, touží po odhalení Lilyinina tajemství, je nakonec osudovým mužem osudové ženy. Z dalších postav: Lilyin americký úspěšný manžel Watts (Peter Coyote), podvedení zločinci Smoking (Eriq Ebouaney) a Racine (Edouard Montoute), a lesbická modelka Veronika (půvabná Rie Rasmussen). Film zajímavý po vizuální stránce, ale s podivně vyznívajícím obsahem. (16.07.2011)

Už „JEN“ ten začátek! Způsob, jakým si de Palma hraje s jednotlivými záběry, ta plíživá, slídivá, místy snad až voyeurská kamera, která je naprosto dokonalá a hlavně – ta elegance. Označení „elegantní“, v tomto případě až nonšalantní, používám u filmu jen velmi zřídka, nicméně v tomto případě jej lze využít k velmi přesné charakteristice toho, jak celý snímek již od začátku působí. Úvodní scéna v Cannes je nesmírně působivá, plyne vlastně i docela pozvolna a není v ní mnoho dialogů, nicméně vše je natolik rafinovaně a velezkušeně vedeno Brianem de Palmou, že to prostě vtáhne a nepustí. Elegance, originalita, neokoukanost a celkově film, který je formálně až neskutečně bohatý. Pokud má někdo pocit, že scénář je zmatený a spousta scén se v něm nachází takzvaně pouze na efekt, měl by se zřejmě více zaměřit i na samotnou stavbu děje, která sice nedosahuje výše zmiňovaných formálních kvalit, ale je zajímavě větvená a skrývá minimálně dvě „depalmoviny“, které nemusí být napoprvé zcela snadno odhalitelné. Já si jich všiml až napotřetí a to si samozřejmě nejsem pořád jistý.)) Mimořádný zážitek, který jen tak někde jinde neuvidíte. (09.10.2011)