Femme Fatale

Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2001. Režisér Brian De Palma záměrně sáhl po klasické femme fatale tak časté ve filmech z let čtyřicátých a padesátých, a přizpůsobil ji současnému příběhu. Scénář : Brian De Palma. Kamera : Thierry Arbogast. Hudba : Ryuichi Sakamoto. Zajímavý závěr. (12.05.2011)

Tu jednu hvězdičku strhávám za některý scény (např. erotickej tanec v baru, a neni to z důvodu puritánství), který podle mě byly spíš zbytečný a narušovaly zvláštně komorní a intimní atmosféru díla. Jinak opravdu dobrý, musí se u toho trošku myslet, ale když se to domyslí, tak pěknej, prostej příběh s trochou snění, že?! Moc nemluvim o filmovým zpracování, který pokud mohu soudit je vynikající, za zmínku stojí nádherná muzika. A abych řek´pravdu, Rebecce to víc slušelo jako tmavovlásce a Antonio dost dobře hrál. (30.12.2008)

Tak sa mi zdá, že maestro de Palma stráca dych. Kde sú tie časy napínavých záplatiek a strhujúcich rozuzlení (Blow Out), kde sú tie časy zarytých detektívov (Snake Eyes), kde sú tie časy neohrozených ochrancov práva (snáď ani netreba menovať). Tie časy sú už preč a namiesto nich nám de Palma servíruje stokrát videnú a tým pádom nutne (a nudne) otrepanú verziu vlastného uvedomenia sa. Ani RRS to nezachráni. (08.09.2004)

Dost podceňované De Palmovo dílo, které prakticky obsahuje všechny ty skvělé věci, které chceme v lehkém krimi thrilleru mít. Herecké výkony jsou velmi dobré a přirozené a scény jako loupež anebo závěrečný střet mi jistě v hlavě ještě pořádně dlouho zůstanou. Nečekal jsem to, ale Femme Fatale mě velmi dobře bavilo a překvapilo. Já myslím, že s tímhle snímkem určitě nikdo neudělá chybu. Pro mne za plné hodnocení. (26.01.2012)

De Palma se tedy s nějakou logikou a alespoň minimální věrohodností děje vůbec nepáře. Nejhorší mi přišla mnohými opěvovaná úvodní krádež šperků v Cannes - takhle dementně a překombinovaně vymyšlenou loupež už jsem ve filmu dlouho neviděl (trochu to vypadalo jako nějaká nepoužitá scéna z "Mission Impossible"). Zbytek filmu byl sice také podivně splácaný, ale mnohem zábavnější (když rezignujete na přemýšlení). A závěrečný "prudký zvrat"? Ten je tak blbý, až je pěkný, takže mi z toho celkově vyšel nejkoukatelnější De Palmův film od "Carlitovy cesty". Podruhé bych ho ale vidět nemusel. (26.02.2006)