Venkovský učitel

Venkovský učitel představuje jeden z nejlepších českých filmů poslední doby, je to zatím nejvyzrálejší snímek talentovaného Bohdana Slámy. Najdou se tam všechny znaky typické pro Slámovu tvorbu, tzn. fascinace venkovem, životem outsiderů, kterým režisér drží palce, zaměřením na sociální a vztahové problémy. Velmi dobře zahrané, Pavel Liška se vymanil z kategorie sympatických troubů a pošuků, když si zahrál intelektuála a použil k tomu velmi střídmých hereckých prostředků. Je to film o lásce, o toleranci a ideálech. Celkový dojem: 80 %. (14.04.2009)

Každý někoho potřebuje. Harold potřeboval Maude, Basili Hallward potřeboval Doriana Graye, hippies zase Johna Lennona. Koho potřebuje učitel? Nikoho? Je těžký referovat o filmu, jehož téma se nesetká vždy s kladným přijetím. Dostali jsme se do Nerudových časů, časů, kdy všichni všechno o všech víme. Kdo se rozvedl, oženil, zemřel...kdo koho zmlátil, poblil. Všichni jsme strašně tolerantní, když jde o prd, ale v akci už polovina lidí stáhne zadky. Venkovský učitel je o životě. O hledání sebe sama, vyrovnávání se, setkávání. Bohdan Sláma mi dal šanci. Šanci čistě osobní a já ji přijmul. Dal nám rozlet a do háje, kdo je v dnešní době schopný dostat diváka s hercem do soudržnosti! Z hereckého projevu Zuzany Bydžovské se mi podlomila kolena (řadím se k těm, kteří ji považují za nejlepší český herecký artikl). Mám toho na srdci plno, ale jelikož nikoho nezajímá psychické rozpoložení průměrného filmového fandy, stáhnu se do ústraní. Koho potřebuje učitel? Nikoho?....... (17.08.2009)

Docela dlouhou dobu jsem bádala, v jakém období se to odehrává. Oblečení napovídalo něco o roku cca 1994, celkové ladění prostředí mířilo ještě dál do minulosti. Pak jsem podle nějakých znaků usoudila, že se jedná o současnost a musela to přijmout a stejně tak i fakt, že venkovský život je zde hodně přeidealizovaný. Vesnické tancovačky za zvuku dechovky, polorozpadlé domečky s pecí a neustálé zdůrazňování toho, že lidé na vesnici jsou jiní než ti z města. Možná trochu primitivnější, ale rozhodně čistší a upřímnější. Lehce otravné, ale pokud člověk přistoupí na tuhle hru, tak dostane vynikající film. V podstatě jednoduchý, dost naivní, ale zároveň okouzlující. Geniální práce s kamerou, se zvukem a hudbou. Nakonec to o homosexualitě tak docela není a je to fajn. (05.07.2009)

Je až s podivem, že této látce se v českém prostředí mimořádně daří. Pokud naši hrdinové od odněkud někam utíkají, tak se železnou pravidelnosti skončí v přírodě potažmo na vesnici, a to platí jak pro současné Bobule tak i Tomáše Hanáka ve filmu Cesta z města. Venkovský učitel patří mezi málo českých snímků, jenž ví, co říká, proč to říká a jak to říká. Neustálá polemika nad zhoubným vlivem lidské civilizace, kdy sebepoznání nalezneme pouze v harmonii vesnického života, sice není žádný filozofický jackpot, ale naštěstí se obejde bez pamfletových gest a frází. Venkovský učitel se z českých škatulek vymaňuje hlavně tím jak je natočen. Veškeré scény se totiž v drtivé většině obejdou bez střihu, čímž Sláma vytvořil vůči mě jistou bariéru, kterou jsem jen s obtížemi překonával. (07.05.2008)

Pravý opak vyumělkovaných, na city zacílených Tajností (jež při druhém zhlédnutí jednoduše „nefungovaly“): syrový, realistický, avšak vnitřně krásný film. Jemná práce se symboly. Promyšlené kompozice dlouhých záběrů, které nikdy nesvádějí k podezírání kameramana z exhibice. Skvěle napsané, ještě lépe zahrané postavy. Slámovým hrdinům stačí pár slov, abyste poznali jejich minulost a zatoužili znát jejich budoucnost. A někdy, primárně v Liškově případě, není třeba ani těch pár. Nejčastěji zmiňovaný (protože opravdu excelentní) herecký trojlístek Liška, Bydžovská, Šedivý, doplňuje bezchybné obsazení ostatních rolí. Rodiče Zuzana Kronerová a Miroslav Krobot vnášejí do příběhu trochu toho humoru, aniž by byli redukováni na komické figurky – scéna na balkóně byla pro mne nejsilnějším momentem celého filmu (zvlášť Krobotovo lakonické „Maminka má pravdu“). Marek Daniel jako Jirka, frajer z velkého města, představuje takřka dokonalou antitezi subtilního Petra a na jeho prosté, všeříkající konstatování „Chybíš“, bych navázal zdůvodněním, proč mi některé scény z poslední třetiny brání v udělení nejvyššího hodnocení: „Vadí“. Vadí očividně pěší vycházka do Německa, jedna z částí nešikovně vystavěné Láďovy anabáze. Vadí bezdějové potácení, do nějž tvůrci trochu násilně komponují tři zásadní motivy - zloba, vykoupení, odpuštění. Vadí poslední záběr, sice žádoucí (vždyť oni si to zaslouží), ale na rozdíl od zbytku nevěrohodný a rušivý. Kvalitativní odstup od zbytku české produkce je stejně markantní. Venkovského učitele, snímek, kterému věřím, že vznikl z podobných pohnutek, jež člověka přimějí vylézt si na třešeň a pár minut hledět do dálky, lze zcela bez obav hodnotit dle standardů pro zahraniční festivalovou produkci, což potěší. Nesmírně. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, Silence, Lennnnna, uzzi (26.05.2008)