Ty, ktorý žiješ

Ty, který žiješ, je film, který mi připomněl naši první Superstar Anetu Langerovou s tím, jak ve všech pádech skloňuje slovo "alternativa". Podobně alternativní se totiž snaží být i Roy Andersson a především jeho filmoví fanoušci. Tohle je film jako stvořený pro programy festivalových kinosálů a všechny ty, které unavuje konvenční žánrová kinematografie. Jedná se o absurdní menšinový humor, o který se u nás čas od času pokouší na čt2, zasazený ale do melancholické atmosféry, s pomalým tempem a se statickou kamerou, která nezúčastněně zaznamenává dění kolem včetně vyložených banalit. Neurazilo mě to, ale ani jsem neměl důvod k nadšení a postupem času jsem cítil spíš únavu, než vzrůstající zájem.. Po pravdě řečeno, těch pár zábavných situací by se dalo lépe využít i v diváčtějším filmu. Překvapuje mě relativně vysoké hodnocení, protože stejně jako existuje skupina diváků z okruhu festivalového publika, která Anderssonův styl ocení, u mnoha jiných filmových fanoušků bych si dokázal představit klidně i odpad. Tohle vážně není snímek pro každého. Celkový dojem: 50 %. (14.06.2012)

Potlesk Royi Anderssonovi..už dlouho jsem se tak skvěle od srdce nezasmál a zároveň nebyl zdeprimovaný životem postav. Divák musí dávat opravdu velký pozor, aby mu neunikly detaily, protože bez nich nemá smysl film vidět. Velmi přesné a velmi originální..včetně závěru, kde jsem si uvědomil, že jsem to já, který žije...protože..kdoví, co nás čeká.. (24.11.2009)

Kdyby měl James Benning smysl pro humor, asi takhle by mohla vypadat v jeho podání komedie... :o) Což o to, natočit komedii složenou z výhradně dlouhých statických záběrů je určitě zajímavý nápad, Roy Andersson navíc projevuje nejen smysl pro humor, ale přímo pro absurditu až surrealismus. Problém je, že zpracování tohoto výrazně experimentálního počinu zdaleka nedokázalo v mých očích utáhnout celovečerní stopáž. Spočátku jsem byl poměrně nadšen, velmi mě pobavil úvod i několik vybraných dalších scén, okouzlil mě nápad s dixielandem, který celé toto pásmo průběžně doprovází hravou živou hudbou. Jenomže už ve třetině jsem měl pocit, jakoby se ty pěkné, vtipné a někdy i geniální nápady a scény (soud s donáškou piva pro členy justice či následná snová sekvence s elektrickým křeslem fakt stály za to!) z valné části velmi brzy vyčerpaly. Režie je sice skvělá a často přináší nenápadnné vychytávky kdesi na rohu nebo v pozadí záběru, ale samotné dění proskakuje z místa na místo od skutečně vtipných, originálních nebo zajímavých scén, přes ty méně podmanivé, nevtipné až po zcela nic neříkající a někdy i přímo trapné (ano, mám na mysli tu rádoby humornou sexuální scénu a s politováním se ptám, zda dneska už opravdu nikdo neumí natočit komedii bez toho, aby tam před kamerou muselo dojít na sex?). Jako pásmo volně propojených absurdních situací z běžného dne drží film sice slušně pohromadě, ale ve výsledku moc netuším, co tímhle chtěl pan režisér říct, jestli něco ano. Za mě jde určitě o hodne originální a místy i vtipný snímek, který ale bohužel trpí nevyrovnaností a nepřiměranou stopáží ve vztahu k formě. [60%] (12.07.2021)

Alternativní tvorba v podání švédské kinematografie. Roy Andersson točí zvláštní filmy, které mají úspěchy v artových kinech po celém světě. Tento film trvalo udělat 3,5 roku, bez jediné digitální úpravy a jen s jedním profesionálním hercem. Zbytek je zaplněn obyčejnými lidmi natočenými obyčejnou statickou 35mm kamerou. Osobně musím říct, že jeho styl mi sednul...u Písní z druhého patra jsem se rozplýval nad originalitou zpracování při zachování skvělé zábavy. A Ty, který žiješ začíná velice podobně. Můžeme v klidu tvrdit, že se jedná o umění, ale zároveň se bavit u černého humoru a obdivovat odvážné zpracovaní. Bohužel narozdíl od Písní mě už tato forma ke konci trochu unavovala a přišlo mi, že režisérovi došel trochu vtip a lepší nápady. Přesto netradiční a velice kvalitní filmový zážitek! (01.04.2008)

Fajn skeče, které fungují samostatně, ale dohromady vytvářejí "cosi", co scenáristicky kolísá mezi absurdním dramatem bez myšlenky a dutými charaktery pospojovanými lážo plážo v jakýsi paskvil. Kdyby Roy Andersson místo 93 minut dlouhého filmu vytvořil sérii fotek, samostatných krátkometrážních absurdních výlevů nebo obrazů, tak why not, potenciál to má, jenomže přišel s filmem, který celou dobu nevěděl, čím je a co má vlastně říkat (resp. vypadal, že nemá nic říkat - série hezky namaskovaných postav pěkně kompozičně rozestavěných...). Někde v půlce jsem začala s panikou zjišťovat, že jsem s největší pravděpodobností zastáncem střihu, pohybu v rámci záběru, pohyblivého rámu a co já vím čeho všeho dalšího, tzn. čehokoli, co zajišťuje změnu a pohyb a nutí vás alespoň minimálně zapojit mozek, když už vás nenutí zapojit mozek "scénář". Nic naplat. Jako umělec u mě Roy Andersson obstál, jako filmař ne.(alespoň co se celovečerních snímků týče) (29.03.2012)