Ty, ktorý žiješ

-3* tento film jsem měl už dlouho vyhlídnutý i vzhledem k vyššímu hodnocení mých oblíbenců, ale na řadu došel až teď. Tento film je rozhodně originální svým pojetím a dal by se v krátkosti popsat jako "typické Švédsko v obrazech". Ale myslím, že se na něj musí udělat ta správná nálada, protože jeho pomalé tempo a téměř neustále statická kamera může diváka uondat k snění ;-) A i když hodnocení není ode mě nikterak vysoké, tak nelituju že jsem ho viděl a věřím, že si ho můžou hodně užít artoví fajnšmekři hltající festivalové filmy. Vyzdvihnout musím především vizuální stránku i absurdní nadhled, který však zaujme na začátku a ke konci už hodně polevuje a proto dávám jen slabší 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+A /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.02.2017)

Je jen pár filmů, u kterých se mi stalo, že když jsem vyšel z kina, svět kolem vypadal přesně jako v tom filmu (namátkou třeba Reggiovo "Koyaanisquatsi"). "Ty, který žiješ" je jedním z nich. Oči mi venku automaticky rámovaly scény plné "anderssonovských" statistů na chodnících a v oknech domů a trvalo mi docela dlouho se z toho dostat. Roy Andersson má totiž ve filmech to, co obdivuju asi nejvíc - mimořádnou výtvarnou kvalitu (kompozice obrazu je na hranici dokonalosti, barevné tónování spoluvytváří atmosféru filmu - v tomhle případě ďábelská kombinace žlutozelené s šedomodrou), humor (prvoplánový i téměř neviditelný) a skvělou hudbu (spojovací motivky v pozadí i "živé" kapely jsou na úrovni nejlepších kousků z filmů Akiho Kaurismäkiho). Navíc jsou jeho filmy originální, nepodbízivé a nepolopatické. Prostě - dobrodružství pro oči. Nelze nedat míň než pět hvězd. (28.05.2008)

Alternativní tvorba v podání švédské kinematografie. Roy Andersson točí zvláštní filmy, které mají úspěchy v artových kinech po celém světě. Tento film trvalo udělat 3,5 roku, bez jediné digitální úpravy a jen s jedním profesionálním hercem. Zbytek je zaplněn obyčejnými lidmi natočenými obyčejnou statickou 35mm kamerou. Osobně musím říct, že jeho styl mi sednul...u Písní z druhého patra jsem se rozplýval nad originalitou zpracování při zachování skvělé zábavy. A Ty, který žiješ začíná velice podobně. Můžeme v klidu tvrdit, že se jedná o umění, ale zároveň se bavit u černého humoru a obdivovat odvážné zpracovaní. Bohužel narozdíl od Písní mě už tato forma ke konci trochu unavovala a přišlo mi, že režisérovi došel trochu vtip a lepší nápady. Přesto netradiční a velice kvalitní filmový zážitek! (01.04.2008)

Já úplně nevím, jak moc bych tenhle film nazýval surrealistickým. Ono mnoho scén, byť spolu vůbec nesouvisí nebo jen minimálně, říkají nějakou myšlenku, tím pádem tedy dávají nějaký smysl. A ono to má i nějaký smysl celkově - celý ten film je vlastně tragikomická koláž každodenních situací života, z nichž některé z nich zná asi každý z nás. Jenže ve scénách nám jsou představováni lidé, kteří působí, jako by z nich vyprchal všechen život, ale zároveň chtějí, aby se jejich život změnil k lepšímu, jenže problém je v tom, že oni sami neví, jak na to a tak se pořád litují. Může to znít jako klasický film o lidech, kteří neví co se životem, ale vymyká se jim to, protože tenhle má nějaké zakončení, pokud jsem to teda dobře pochopil - ta scéna s letadly podle mě naznačuje to, že bychom se v takové situaci měli zvednout z místa a "rozletět" se do světa (tz. zvednout se z místa, přestat se litovat a podnikat nějaké kroky ke zlepšení života, abychom se v něm nějak posunuli dál). Doufám, že to moje vysvětlení dává smysl, když tak to pak zkusím přepsat, aby to bylo srozumitelnější. Co se filmařské stránky týče - ten film je celkem zajímavě natočen, a to statickými záběry. Někoho to může začít poměrně rychle nudit, a to k tomu připočtěme ten fakt, že to nemá žádný děj, jenže mě to nějakým zázrakem dost bavilo, nudil jsem se minimálně a jen u nějakých scén a spíš jsem se vždycky těšil na to, co na mě Andersson přichystá v dalším záběru (btw, od Roye Anderssona jsem nikdy nic předtím neviděl, tohle je úplně první film, co jsem od něj viděl). Humor tady tolik není, ale když je, tak sem tam celkem zafunguje. Takže ano, mě se ten film líbil a nemám problém mu dát slabší 4*. Mile mě to překvapilo. (08.12.2019)

Ty, který žiješ, je film, který mi připomněl naši první Superstar Anetu Langerovou s tím, jak ve všech pádech skloňuje slovo "alternativa". Podobně alternativní se totiž snaží být i Roy Andersson a především jeho filmoví fanoušci. Tohle je film jako stvořený pro programy festivalových kinosálů a všechny ty, které unavuje konvenční žánrová kinematografie. Jedná se o absurdní menšinový humor, o který se u nás čas od času pokouší na čt2, zasazený ale do melancholické atmosféry, s pomalým tempem a se statickou kamerou, která nezúčastněně zaznamenává dění kolem včetně vyložených banalit. Neurazilo mě to, ale ani jsem neměl důvod k nadšení a postupem času jsem cítil spíš únavu, než vzrůstající zájem.. Po pravdě řečeno, těch pár zábavných situací by se dalo lépe využít i v diváčtějším filmu. Překvapuje mě relativně vysoké hodnocení, protože stejně jako existuje skupina diváků z okruhu festivalového publika, která Anderssonův styl ocení, u mnoha jiných filmových fanoušků bych si dokázal představit klidně i odpad. Tohle vážně není snímek pro každého. Celkový dojem: 50 %. (14.06.2012)