Tmavomodrá, takmer čierna

Pekný námet, výber postáv a aj celkové spracovanie. Takýto štýl s rozvetveným dejom pomedzi rôzne postavy filmu mi je veľmi sympatický, ale v tomto prípade mi prekážala tak trochu absurdnosť (občas viac ako len trochu) niektorých situácií a aj samotných koncov všetkých vetiev filmu. Aj keď sa naskytá otázka "Nie je aj život okolo nás tak trochu absurdný?". Po dlhšom rozmýšľaní ma napokon ovládol pocit, že v podstate na každom kroku sa človek v medziľudských vzťahoch stretáva s nesmiernou absurditou. Ak bolo cieľom filmu rozvíriť tieto pocity, tak sa mu to podarilo dokonalo. Španieli vedia skvelo narábať s emočnými náladami príbehov, a toto bol toho len ďalší dôkaz tohto majstrovstva. (06.03.2014)

Láska má mnoho podôb a dokonca niekedy príde aj vtedy, keď sa jej človek bráni. Srdcu nerozkážeš... Po obsahovej aj formálnej stránke vydarený projekt. Úvod bol síce mierne rozpačitý, ale veľmi rýchlo ma dej upútal. Priznám sa, bol som zvedavý ako sa nakoniec príbeh oboch bratov uzavrie, no... uzavrel sa k mojej spokojnosti. Nadpriemer. 75/100 (30.04.2018)

Nepravděpodobný děj přetavil režisér do uvěřitelných emocí. 1) 36letý Daniel Sánchez Arévalo (scénář a režie) jde v Aldomorových stopách jak ve formě tak i v obsahu sdělení. Děj nacpaný divácky atraktivními prvky kupodivu nesklouzne do kýče a ubalancuje své nepravděpodobné, leč předvídatelné zvraty, aniž by za svou sdělnost zaplatil laciností či podbízivostí. 2) 25letý pěkný Quim Gutiérrez (domovník Jorge) i 27letý přitažlivý Raúl Arévalo (Jorgeův kamarád Israel) jsou jasnou nabídkou dívkám a některým mužům, aby si vychutnali novou španělskou hereckou generaci, jaksi samozřejmě přirozenou a sympatickou. 3) Vyššímu hodnocení mi brání skutečnost, že dramatické osudy hlavních představitelů se mě nikterak nedotkly. Po celou dobu jsem zůstal zvědavým, pravda, ale emocionálně nedotčeným divákem. Žádný smích, žádné slzy. (23.09.2011)

Tak nevím. Je to jeden z těch filmů, kde jsou dlouhé pohledy, jeden hudební motiv, který se prolíná celým filmem, pár méně či více sympatických postav, nějaké téma, většinou se sociálním přesahem, žádné velké drama, resp. dramata jsou to velká, ale zobrazena a řešena tak nějak jako by v pozadí, poskládána vedle sebe jako fotky v albu. Žádný velký křik, žádné vypjaté scény, kdy herec různým způsobem křiví obličej, divoce gestikuluje a hraje celým tělem - už jsem si vzpomněla, snad se tomu říká komorní drama. Je ze Španělska, to by měla být záruka kvality. Nemůžu říct, že by mne to nebavilo, ale nadprůměrné mi to nepřišlo. Možná to ale docením za čas a pak třeba i o hvězdičku zvednu. (19.12.2010)

Netroufám si tvrdit, že režisér Arévalo popsal všechny polohy lásky, ani všechny sexuální polohy se do filmu nedostaly, ale to, co se mu do jeho snímku vešlo, má při vší ujetosti motivů a nepravděpodobnosti zobrazených situací hlavu a patu, je to profesionálně naservírované a hlavně ohromně sympatické. Skládačka osudů několika lidí, kteří hledají lásku a jsou při tom vystavení nelehkým ranám osudu. Hlavní hrdina hledá nejenom životní partnerku, ale především své místo v životě. V americkém filmu by nejspíš vzepjetím sil a souhrou příznivých okolností ke štěstí přišel, tady se ale postupně smiřuje se svým životním údělem a podobně jsou na tom i ostatní postavy. Slušné vztahové drama, které mi po několika omylech ve výběru filmů udělalo radost. Celkový dojem: 90 %. (09.04.2012)