Tmavomodrá, takmer čierna

Ne, přes všechny superlativy, které se o tomto filmu dočítám, já jsem ho nezblajzl. Trošku mi připomíná Cimrmanovu operu Proso, kde údajně také bylo vše. Tady je to: láska v kriminále, bratrské vztahy, vězeňská šikana, vztahy otce a syna, homosexuálové, problémy chudých a bohatých... A všechno je to bizarní, nikdo není tak úplně normální a všechno se na jednom pětníku sešlo v jednu chvíli, což se odvypráví za hodinu a půl. Možná, že kdyby těch motivů bylo o polovinu méně, mohl to být zajímavý, hluboký film. Takhle je to trochu jako povrchní internetové zpravodajství o nějakých lidech. (04.10.2009)

Španělé tady moc hezkou formou odvyprávěli životní příběhy různých lidí, ve kterých se promítá nejenom aktuální situace ve Španělsku, problémy s nezaměstnaností a tak dále. No a nejlepší na tom všem bylo, že každá z postav byla vysloveně zajímavá. Poctivě natočené drama s vtipnými, romantickými, ale i smutnými momenty. Prostě tak, jako ze života. (20.12.2015)

Solidní sondička do životů, srdcí, životních cílů, trenek a kalhotek běžné španělské populace. Sem tam jsem se zasmál nad nějakým tím vtípkem retardovaného kamaráda hlavního hrdiny. Sem tam jsem se zhrozil nad "manuálkou" u maséra a rozhodl jsem se, že nikdy žádného nenavštívím. Příjemné osvěžení. Španělská kinematografie je dost specifická. Soudě dle toho mála, co jsem zatím viděl. Nemohu říct, že bych si na ní nějak ujížděl, ale čas od času nějaký ten snímeček určitě neuškodí. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (03.12.2016)

I když jsem všechny propletené osudy sledovala se zaujetím, nic mě nezasáhlo hlouběji, při sledování španělské kinematografie stále častěji nedokážu vnímat pozitivní emoce, navzdory jižanskému temperamentu - jakoby nic nebylo myšleno vážně a vše bylo jen hrou na život a figurínový projev Quima Gutiérreze tomuto dojmu dává razítko. (25.05.2012)

Pekný námet, výber postáv a aj celkové spracovanie. Takýto štýl s rozvetveným dejom pomedzi rôzne postavy filmu mi je veľmi sympatický, ale v tomto prípade mi prekážala tak trochu absurdnosť (občas viac ako len trochu) niektorých situácií a aj samotných koncov všetkých vetiev filmu. Aj keď sa naskytá otázka "Nie je aj život okolo nás tak trochu absurdný?". Po dlhšom rozmýšľaní ma napokon ovládol pocit, že v podstate na každom kroku sa človek v medziľudských vzťahoch stretáva s nesmiernou absurditou. Ak bolo cieľom filmu rozvíriť tieto pocity, tak sa mu to podarilo dokonalo. Španieli vedia skvelo narábať s emočnými náladami príbehov, a toto bol toho len ďalší dôkaz tohto majstrovstva. (06.03.2014)