Tmavomodrá, takmer čierna

Film je postavený na jednoduchom príbehu - Jorge je dobrý chlapec, ktorý sa stará o svojho otca najlepšie, ako to dokáže a snaží sa nájsť si lepšiu prácu. Nežný, vzťahový príbeh, kde postavy hľadajú sami seba, slobodu, ale aj závislosť. Na niekom. Situácie sú úsmevné, aj vážne, dej sa odvaľuje pomaly a dovolí vám medzi replikami postáv premýšľať. Tmavomodrá takmer čierna? Myslím, že každý si musí nájsť svoje vlastné vysvetlenie. (30.05.2020)

Netroufám si tvrdit, že režisér Arévalo popsal všechny polohy lásky, ani všechny sexuální polohy se do filmu nedostaly, ale to, co se mu do jeho snímku vešlo, má při vší ujetosti motivů a nepravděpodobnosti zobrazených situací hlavu a patu, je to profesionálně naservírované a hlavně ohromně sympatické. Skládačka osudů několika lidí, kteří hledají lásku a jsou při tom vystavení nelehkým ranám osudu. Hlavní hrdina hledá nejenom životní partnerku, ale především své místo v životě. V americkém filmu by nejspíš vzepjetím sil a souhrou příznivých okolností ke štěstí přišel, tady se ale postupně smiřuje se svým životním údělem a podobně jsou na tom i ostatní postavy. Slušné vztahové drama, které mi po několika omylech ve výběru filmů udělalo radost. Celkový dojem: 90 %. (09.04.2012)

Nenápadný film zo španielskej produkcie, ktorý nesklamal spracovaním, herecky a tematicky. Tých tém je tu možno trochu viac ( súrodenecké, partnerské vzťahy, homosexualita, väzenské prostredie, šikana, vzťah k sebe samému, vzťah otca a syna, milostný trojuholník...), no v zásade držia ucelene po kope. Súhlasím, že film môže v mnohom pripomínať Almodovara, verím tomu, že ten by do spracovania dal viac farieb, temperamentu, horlivosti a vášne. A tak "Všetky podoby lásky" sú pre mňa filmom komornejším a realistickým, výborným v detailoch, s typickým španielským rukopisom. (02.07.2012)

Nepravděpodobný děj přetavil režisér do uvěřitelných emocí. 1) 36letý Daniel Sánchez Arévalo (scénář a režie) jde v Aldomorových stopách jak ve formě tak i v obsahu sdělení. Děj nacpaný divácky atraktivními prvky kupodivu nesklouzne do kýče a ubalancuje své nepravděpodobné, leč předvídatelné zvraty, aniž by za svou sdělnost zaplatil laciností či podbízivostí. 2) 25letý pěkný Quim Gutiérrez (domovník Jorge) i 27letý přitažlivý Raúl Arévalo (Jorgeův kamarád Israel) jsou jasnou nabídkou dívkám a některým mužům, aby si vychutnali novou španělskou hereckou generaci, jaksi samozřejmě přirozenou a sympatickou. 3) Vyššímu hodnocení mi brání skutečnost, že dramatické osudy hlavních představitelů se mě nikterak nedotkly. Po celou dobu jsem zůstal zvědavým, pravda, ale emocionálně nedotčeným divákem. Žádný smích, žádné slzy. (23.09.2011)

I když jsem všechny propletené osudy sledovala se zaujetím, nic mě nezasáhlo hlouběji, při sledování španělské kinematografie stále častěji nedokážu vnímat pozitivní emoce, navzdory jižanskému temperamentu - jakoby nic nebylo myšleno vážně a vše bylo jen hrou na život a figurínový projev Quima Gutiérreze tomuto dojmu dává razítko. (25.05.2012)