Tmavomodrá, takmer čierna

Tak nevím. Je to jeden z těch filmů, kde jsou dlouhé pohledy, jeden hudební motiv, který se prolíná celým filmem, pár méně či více sympatických postav, nějaké téma, většinou se sociálním přesahem, žádné velké drama, resp. dramata jsou to velká, ale zobrazena a řešena tak nějak jako by v pozadí, poskládána vedle sebe jako fotky v albu. Žádný velký křik, žádné vypjaté scény, kdy herec různým způsobem křiví obličej, divoce gestikuluje a hraje celým tělem - už jsem si vzpomněla, snad se tomu říká komorní drama. Je ze Španělska, to by měla být záruka kvality. Nemůžu říct, že by mne to nebavilo, ale nadprůměrné mi to nepřišlo. Možná to ale docením za čas a pak třeba i o hvězdičku zvednu. (19.12.2010)

I když jsem všechny propletené osudy sledovala se zaujetím, nic mě nezasáhlo hlouběji, při sledování španělské kinematografie stále častěji nedokážu vnímat pozitivní emoce, navzdory jižanskému temperamentu - jakoby nic nebylo myšleno vážně a vše bylo jen hrou na život a figurínový projev Quima Gutiérreze tomuto dojmu dává razítko. (25.05.2012)

Pekný námet, výber postáv a aj celkové spracovanie. Takýto štýl s rozvetveným dejom pomedzi rôzne postavy filmu mi je veľmi sympatický, ale v tomto prípade mi prekážala tak trochu absurdnosť (občas viac ako len trochu) niektorých situácií a aj samotných koncov všetkých vetiev filmu. Aj keď sa naskytá otázka "Nie je aj život okolo nás tak trochu absurdný?". Po dlhšom rozmýšľaní ma napokon ovládol pocit, že v podstate na každom kroku sa človek v medziľudských vzťahoch stretáva s nesmiernou absurditou. Ak bolo cieľom filmu rozvíriť tieto pocity, tak sa mu to podarilo dokonalo. Španieli vedia skvelo narábať s emočnými náladami príbehov, a toto bol toho len ďalší dôkaz tohto majstrovstva. (06.03.2014)

Nepravděpodobný děj přetavil režisér do uvěřitelných emocí. 1) 36letý Daniel Sánchez Arévalo (scénář a režie) jde v Aldomorových stopách jak ve formě tak i v obsahu sdělení. Děj nacpaný divácky atraktivními prvky kupodivu nesklouzne do kýče a ubalancuje své nepravděpodobné, leč předvídatelné zvraty, aniž by za svou sdělnost zaplatil laciností či podbízivostí. 2) 25letý pěkný Quim Gutiérrez (domovník Jorge) i 27letý přitažlivý Raúl Arévalo (Jorgeův kamarád Israel) jsou jasnou nabídkou dívkám a některým mužům, aby si vychutnali novou španělskou hereckou generaci, jaksi samozřejmě přirozenou a sympatickou. 3) Vyššímu hodnocení mi brání skutečnost, že dramatické osudy hlavních představitelů se mě nikterak nedotkly. Po celou dobu jsem zůstal zvědavým, pravda, ale emocionálně nedotčeným divákem. Žádný smích, žádné slzy. (23.09.2011)

Já osobně mám vztahové filmy ráda a ačkoliv jsem nevěděla co mohu očekávat od tohoto španělského filmu a mně úplně neznámého režiséra, tak jsem byla příjemně překvapená. Komplikovaných vztahů (poloh lásky) se tady předvedla celá škála a přitom se nekonalo žádné klišé. Až na dřeň mě sice film nedostal, přesto byl zajímavý se svými tak rozporuplnými vztahy mezi všemi protagonisty. Jaká a kde je hranice mezi přátelstvím a láskou, o svědomí, odpouštění, obětavosti, či určité dravosti v hledání svého místa v budoucnosti. Nikdo z nich to neměl rozhodně jednoduché i když to bylo místy až úsměvné. Tentokrát se opravdu strefili do drama, komedie a romantiky. A vůbec se nedivím, že nominovali herečku Martu Etura za nejlepší výkon Azuloscurocasinegra:-) (24.07.2012)