Obsahy(1)
Matka dívky domlouvá svatbu s nepravým ženichem. Pravda se vyjeví až ve chvíli, kdy zlomí jeho vytrvalý odpor při vyplňování úřední listiny a tím vyjde najevo jeho pravé jméno. Malou televizní komedii Svobodárna plnou nedorozumění napsal a natočil v roce 1987 v brněnském televizním studiu podle motivu z povídky Arkadije Averčenka režisér Jiří Vanýsek. Do hlavních rolí obsadil Ivu Janžurovou a mladého Ondřeje Havelku. (Česká televize)
(viac)Recenzie (19)
Předvídatelné od začátku. Tenhle kousek lze určitě oželet. Nicméně z historického hlediska reprezentuje tehdy oblíbený a divácky vděčný žánr tv mikrokomedie. Rozhodně by si jej neměli nechat ujít fanoušci Ivy Janžurové a Ondřeje Havelky, protože jejich skvělé herecké výkony jsou to jediné na této komedii poutavé. ()
Malá televizní komedie o jednom velkém omylu a zcela podivném jednání hlavního hrdiny, který si vlastně ani není jist, jestli ta cizí paní nemá pravdu. Havelka si krásně zahrál nesmělého mladíka, Janžurka zase parádně part matky, která hodlá provdat svou dceru stůj co stůj. I když to není žádné velké dílo, jako televizní komedie s pomalým tempem a skvělou Janžurkou nezklame. Hudba: Jan Fiala ()
Hmmm. Tak to byla slátanina. Ondřej "Jana" Havelka hraje idiota, kterej si myslí, že bejt v TOM, znamená bejt v Turistickým oddílu mládeže. Janžurka si ho jako potencionální tchýně předem ani řádně neproklepne a do toho se vždycky úplně nevhod ozve ňáký la la la na na na, což jako má bejt asi náladový hudební podkres. Potěš koště. ()
Zápletka je sice strašně roztahaná a divák netrpělivě čeká na rozuzlení, které se ne a ne dostavit. Ale párkrát jsem se zasmál, třeba u turistického oddílu mládeže. Nejvíc mě pobavilo, když se Janžurová vytasí hned s třemi kopiemi formuláře, přičemž první si zmačká, druhý začmárá a na ten třetí vyplní údaje někoho jiného, než za kým původně přišla. Její skvěle zahraná role neodbytné matky je jedno z mála pozitiv, jaké může film nabídnout. 35% ()
Jako by nestačil předvídatelný a ne moc nápaditý scénář, on ještě musel režisér obsadit dva herce s tak pomalým projevem a vymyslet jim nesmělé charaktery. Sledovat jejich slovní výměny bylo na dlouhé lokte. Když Janžurová položila otázku, postavil jsem vodu na čaj a než jí Havelka odpověděl, tak mi vystydl. I kdyby mělo vyprávění nějaké tempo, děsný hudební pokres by ho stejně spolehlivě zabil. ()
Reklama