V tieni

Mnou daných pět hvězdiček sice není nejsilnějších, ale tak dobrý film si je zaslouží, jediné co mi vadilo byla poslední scéna s Tomem, jinak bylo vše výborné od herců přes kameru po režii. A doufám, že plakát se dočká nějakého ocenění. Dodatek: plakát má Lva, haleluja. Dodatek č.2, po druhé projekci, tentokráte doma a s čajem: Všechno co dobré bylo, je dobré stále, sice jsem si nemohl užívat skvělou kameru Adama Sikory tak jako v kině, ale i tak obraz zůstal jedním z nejlepších za posledních x. let v českém filmu (a to že je Sikora polák na tom nic nemění). Hlavní herecké duo stále životné, výborně zahrané, ale skoro ho v mých očích převyšují role malé, ať už je to minutový Malého proslov, židé v podání Miroslava Krobota a Achaba Heidlera, nebo velmistr malých rolí Norbert Lichý (obzvláště Norbert by konečně zasloužil vlastní hlavní roli). Soňa Norisová je stále je stále ozdobou filmu (ať už co do hereckého umu, nebo hlavně svou krásou, která je ve filmu velmi přirozená, bez zbytečného omlazování, těch pár vrásek ji sluší). Poklidné tempo je skvělé a já jdu nakoukat nějaké ty noir filmy. A ani ta závěrečná scéna mi tentokrát tolik nevadila, když jsem na ni byl připraven. Zasloužených pět, ačkoli výhrady mnohých chápu (06.10.2012)

Současné příjemné překvapení. Věrná atmosféra doby, reálie - auta, omšelé domy, zařízení domácností, to vše jsou padesátá léta jako v přímém přenosu. Samotný příběh a zápletka jsou inteligentní, pěkné jsou dialogy, neměl bych s ničím problémy, kdyby si, patrně scénárista, ale možná občas i režisér, nepomáhali prostředky malinko lámanými přes koleno: Trojan je občas víc jasnovidec než policajt, německý kriminalista nebo policajt-estébák se prozradí náhodami, které jsou možné v životě, ale ne v takovém množství ve filmu. Nicméně cekově silně nadprůměrný film, kdyby bylo možné dát 4,5, dal bych. (03.03.2013)

Úžasně atmosférická a řemeslně precizní (kamera a práce se světlem!!!) víceméně česká (ano, velmi koprodukční, samozřejmě) záležitost se špičkovými hereckými výkony... a bohužel až příliš mnoha náhodami a scénáristicky slabými místy, které posílají film coby temnou detektivku do kytek a do určité míry shazují Ve Stínu jako takové. Nevím co je pravdy na tom, že bylo snad sedmnáct verzí scénáře, a že se nakonec víc jak půl hodiny už hotového filmu vystříhalo, ale vůbec bych se tomu nedivil. Je to opravdu velká škoda, protože takhle dusivě vylíčenou atmosféru padesátých let jsme tu v takové kvalitě snad ještě neměli. Ondřej Malý (podle interních informací "z první ruky" skutečně studující práci toho odporného zkurvence Urválka) a jeho z rozhlasu znějící řeč jsou jen třešničkou na dortu, který kupodivu není přeslazený ani v úplně posledním záběru. Slova tvůrců o potřebnosti takovéhoto filmu nejen "i", ale "zvlášť" v dnešní době bych možná i podepsal - protože žijeme přece jen v nekonečně přívětivější době než byly padesáté roky, a i v nich se našli takoví lidé jako kapitán Hakl, tak kde je problém v boji s tou "chobotnicí" dnes? Ale nač se pouštět do moralistických řečí, k tomu jsou tu povolanější lidé a vhodnější místa - takže jdu na závěrečné hodnocení. Ve Stínu je film, který je rozhodně dobré vidět, abyste si zvedli mínění o české kinematografii. Bohužel si sám podráží nohy tím, že tvůrci nedokázali vystavět věrohodněji onu detektivní polovinu. Je to tím politováníhodnější, protože pokud by se to povedlo, nebylo by vůbec co vytknout. Tedy bylo, protože by tu pořád zůstávala ta naprosto nevhodná anglická píseň pod závěrečnými titulky;) I za současného stavu mi asi nezbude než dát osmdesátku. Protože kde jinde by už tohle hodnocení, signalizující snímek, který si zaslouží mnoho a mnoho repríz, mělo najít využití? Až jednou třeba dojde na pořádný director's cut, pravděpodobně to změním. Ale teď a tady - 80%. (24.11.2012)

Dobovky českým filmařům vždycky šly a není žádným překvapením, že za jednou z těch nejlepších stojí právě David Ondříček. A jak obvykle Ivana Trojana nemusím, v tomhle filmu je neoddiskutovatelně velkým tahounem a spolu se zbytkem ansámblu Dejvického divadla směle vnese diváka do zážitku svinstev (jinak to nejde říct), jež se v padesátých letech odehrávala. Je to ten typ filmu, co vás informačně znatelně obohatí, ale znovu už si jej pravděpodobně chtít pustit nebudete. Stojí to za to.. (22.02.2020)

Snímek Ve stínu se stal předmětem celé řady článků a objektem zájmu filmové kritiky a publicistů, kteří ho vesměs nanejvýš kladně přivítali a ocenili jako krok české kinematografie zpátky na výsluní. Podobně tomu bylo i u snímků jako Protektor nebo Pouta a ve všech případech jsem musel konstatovat, že můj pohled je podstatně kritičtější a přes určitá pozitiva se z celosvětového hlediska jedná o čistokrevný průměr. Z těch tří titulů mi Ondříčkův film přijde jako nejslabší, i když, abych jen nekritizoval, můžu začít nejprve klady. Za prvé obsazení. Ivan Trojan je patrně největší herecký objev polistopadové éry a svého kriminalistu zvládá bravurně. Stejně tak dobří jsou i herci ve vedlejších rolích. Za druhé rozpočet a technická kvalita filmu. Po dlouhé době mám pocit, že vidím poctivou filmovou kameru a nikoliv lacinou televizní inscenaci. Kameraman zkouší hru světel a stínů a zejména v prvních patnácti minutách je to skutečně podívaná. S tím souvisí i snaha, byť nedůsledná, o retroatmosféru 50. let. Samozřejmě objevují se i chyby - štáb mi strká petrolejku do každé místnosti, protože to vypadá krásně stylově, ale protože jsem od fochu, dovolím si připomenout, že Praha byla elektrifikována už za císaře pána a v 50. letech se používaly petrolejky jen v okrajových venkovských oblastech (plná elektrofikace byla ukončena v roce 1960). Nicméně to je pochopitelně detail, který není pro většinu diváků významný. Horší je to ale se scénářem, který zapříčinil ty dvě hvězdičky. On by to byl fajn film, kdyby pod ním byl podepsaný americký scénárista a americký režisér. Jenže tohle vytvořili Češi, kteří by měli být, pokud se naší historie týče, pevní v kramflecích. Navíc nejde o nějakou oddechovou žánrovku, ale o ambiciózní kousek, který se chce vyrovnávat s minulostí. Celá ta konstrukce protižidovského spiknutí je prostě moc vratká a špatně vymyšlená. Film začíná jako neo-noirovka, ale brzy se přehoupne do psychologického dramatu a především politického thrilleru. Tahle žánrová kombinace moc nefunguje prostě proto, že podle mě film ve všech těch žánrech nakonec selhává. Jako detektivka nefunguje vůbec, protože natvrdo řečeno, to závěrečné odhalení vraha je nehorázně pitomé, jako politický thriller je to povrchní a pokud něco sděluje, tak jen dávno známé pravdy. Ono je zajímavé, že ty nejpůsobivější filmy o komunistických zločinech vznikly ještě za fungování reálného socialismu. Filmu Ve stínu vyčítám zásadní logické zkraty, které mi zkazily požitek z filmu, ale které bohužel nemůžu rozebírat, abych neodhalil, že vrahem je zahradník. Jen jako příklad - postavu ztvárněnou Sebastianem Kochem nedokážu vstřebat žádným způsobem. Co tím vlastně scénárista myslel?? Celkový dojem: 45 %. (21.10.2012)