Sirotinec

Zápletkou Sirotčinec jednoznačně vychází z obdobných španělských hororů poslední doby jako Frágiles nebo Los Otros (nechci používat příšerný distribuční název prvního z nich). O horor tu nejde prvoplánově, velmi dobře budované napětí zde spíš slouží pro vyjádření duševního stavu postav. A pointa je opravdu slušná a závěr i docela dojemný. Přesto na tři scény by mohl být hrdý každý tvůrce, který to s horory myslí vážně. Scény, u kterých víte, co v nich bude, ale přesto cítíte to správné napětí a třeba se i budete bát. V kině při scéně po autonehodě nadskočilo takřka veškeré obecenstvo a já si vyloženě vychutnával chvíle, kdy jsem si říkal, teď by se mi líbilo, kdyby se stalo to a to a ono se to opravdu stalo... :)) (16.08.2008)

Vedle "Persepolisu" a "V Bruggách" je tenhle snímek mým nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku, který mi poskytl požitek z poctivé stylové duchařské podívané, opřené o silný příběh, dobře vybrané exteriéry, kvalitní herecké výkony, dobrou kameru a pár chytrých režijních nápadů. Je to přesně ten druh filmu, který po zhlédnutí vede k nutkání snížit několika desítkám jiných titulů jejich hodnocení, protože řada dalších žánrových kousků se vedle "Sirotčince" jeví jako zoufale povrchní, klipová podívaná, která nevyvolává strach, ale svou brutalitou uspokojuje sadistické touhy ukryté v té či oné míře v každém z nás (Saw). "Sirotčinec" je film o strachu ze ztráty milovaného blízkého člověka a obavy ze selhání a vlastní odpovědnosti. Co může být pro matku děsivější představa než ztráta dítěte. "Sirotčinec" je film, který funguje, aniž by nutně potřeboval gigantický rozpočet a smršť velkolepých triků. Celkový dojem: 95 %. (20.09.2008)

O existenci filmu s názvem Orfanato jsem neměla ani ponětí, dokud nám jeho promítání nenabídli na jazykovém kurzu ve Španělsku. (Když sleduji CSFD zjišťuju, že to bude asi tím, že do našich kin má dorazit až za několik dnů). Jsem nicméně velmi ráda, že jsem dala na radu Španělů a i přes svou mírnou skepsi se na něj podívala. Abych totiž řekla pravdu, ze španělsky mluvených snímků mě před zhlédnutím tohoto zaujal skutečně jen Faunův Labyrint; nějaký Almódovar mi bohužel nikdy blízký nebyl. Asi je to zásluha Del Tora, ale Orfanato disponuje velmi podobnou atmosférou jako Labirinto del Fauno, a i když nakonec nemá tak silný fantasy podtext a nedisponuje množstvím digitálně dokonalých postaviček, ta Del Torova přítomnost je cítit v každém jeho okamžiku. A když dojde ke konci, kde se dokonale propojí nadpřirozené vyznění s tím blízkým realitě, musím scénáristovi tleskat a děkovat mu za to, že po Šestém smyslu zase někdo dokázal z hororu udělat mimořádně inteligentní snímek. (11.08.2008)

Mix vsetkeho mozneho od Omenu az po Los Otros a mozno este aj nieco navrch. To nebol kompliment, ale ani vycitka, iba konstatovanie, ze na mna to neucinkovalo (dokonca ani "sanka" mi pri sanke nepadla...). Navyse v sekvenciach hry bolo smutne to, ze hru hraju iba postavy vo filme a nie s nimi aj divak, ktory jednotlive indicie nema sancu za tak kratku chvilu spoznat a zasadit do rozvijajuceho sa vzorca. Dokonale naplnanie osvedcenych zanrovych postupov budovania strachu isli prave vdaka odhadnutelnosti mimo mna, vratane zaverecnej pointy. Profesionalne natocena, dobre zahrana, ovsem nijak prevratna zalezitost. (14.03.2008)

Další hype, který vážně nechápu... Naprosto průměrná duchařina, ve které se polovinu stopáže čeká na avizovaný hororový (nebo emocionální) nářez, který však stále nepřichází. Místo toho se dostavuje schéma, které Bayona naplňuje bez špetky invence. Klasické téma, klasická forma i klasický obsah. Bohužel. 60% (11.04.2008)