Na vlastné nebezpečenstvo

Tak už i Filip Renč podlehl temné straně. Co naplat, že stále dokáže svůj film vizuálně prodat, když točí scénář ze třetí cenové. Avizovanou báchorku o ztraceném otci doplňuje mladý pár, co si nerozumí, romance v kapradí a dvojice pohraničníků, co se snaží koupit raft a chutná jim slivovice, ale jediné fungující časti filmu jsou ty, ve kterých se nemluví. Chudák Jiří Langmajer si zahraje tak dvě tři scény a jinak většinu času jen civí na všechny okolo nebo se nechává balit sličnou rumunkou (?), a tak otěže přebírá profesor v podání Miroslava Krobota. Viděl jsem Crash road, viděl jsem Poslední plavky a viděl jsem i Svatbu na bitevním poli, ale to, co předvádí Krobot nemá obdoby. Celý film odehraje s jediným výrazem a vysype ze sebe tolik hlášek, že bych okamžitě odklepnul Na vlastní nebezpečí 2, které by zmapovalo jeho výuku na základní škole. Trailerové „Pojedeme tam s přáteli a pokoříme ten divoký tok“ je totiž jen špičkou ledovce. Když Krobot před převrácením raftu zahlásí: „K*rva, p*del!“, začne uprostřed plavby nabízet keksíky nebo si ráno dává rozcvičku ala Chuck Norris, přestanete litovat utracených peněz a začnete si jeho výstupy nehorázně užívat. Škoda tedy, že jinak se všichni berou hrozně vážně, hezké ženy tam jsou opravdu jen od toho aby ukázaly své přednosti a i slibné flashbacky začnou být časem docela otravné. Skvěle natočená závěrečná scéna s vodopádem (a vůbec většina „akčních“ sekvencí) vám totiž dokáže, že technicky na to naši filmaři mají, ale dokud se budou točit scénáře, kde se prostě banda herců potlouká po atraktivních lokacích a sype ze sebe toporné dialogy, nikdy z toho dobrý film nebude. A závěr v bayovských obletech nic nezachrání. 3/10 (17.01.2008)

Rudé Ferarri přijíždí k hranicím. Pohraničník na řidiče vytáhne samopal a vyhrožuje, že ho zastřelí a auto si vezme. Scénka z Drákuly (2002), kterou mi jednání s podobnými strážci pořádku na začátku filmu připomnělo... řidičovi Ferrari se naštěstí podařilo vyváznout bez problémů a rozjel se vstříc nadrženým upírkám a samotnému hraběti, osádka auta z Na vlastní nebezpečí se vydala na dobrodružství, kterého bych se raději minul i ve sfilmované podobě. Standardní český film roku 2008... (04.11.2008)

Zázrak se nestal. Na vlastní nebezpečí doplácí na přepálenou expozici i děravý scénář. Člověk pořád čeká, že se slibná zápletka nějak rozvine, Renč ale neví kudy kam a jeho podivně unylá herecká sestava rovněž příběhu spíš škodí. Tady peřeje, zde vodopád, tuhle polonahá účastnice zájezdu (a v závěru se voda dokonce zbarví doruda!), řídký děj však nezamaskují. Přidejte k tomu směšné záporáky, rádoby úderné dramatické momenty, exota Krobota, předlouhé zpomalovačky a minimum (dobrých) dialogů a dostanete výslednou podobu "kvalitní" české žánrovky. Na vlastní nebezpečí. P.S. Proč každý Rumun mluví jinak, resp. kde jsou titulky? :) 40% (21.05.2008)

Na tento film jít prosím jen opravdu na vlastní nebezpečí. Kdybych neměl chuť se podívat na nějaký český film, tak se na tuhle zhovadilost snad ani nepodívám. Už když jsem viděl na Nově ukázky na supr český akční film, kterých se u nás točí opravdu hodně po málu, řekl jsem si, že větší kravinu už natočit opravdu nemohli. Když jim týden dá práci natočit závěrečná scéna, kde s raftem skočí z vodopádů v Bosně, kde ostatně točili celý film, tak je jasný, že prostě tenhle film z akčních scén nemůže těžit ani náhodou. Ani herci na to nemají, v čele s Jiřím Langmajerem, u něhož jeho hlas mně už začíná lézt krkem více než obvykle. Veškeré očekávání se splnila. Na vlastní nebezpečí je příšerná zhovadilost o ničem. Snaží se to být originální, nápadité a hlavně originální, což určitě je, ale pochybuju, že to někoho bude zajímat za pár měsíců, a bůhví jestli ihned po shlédnutí. Horší nekomediální a český film jsem dlouho, opravdu dlouho neviděl. (15.06.2008)

Vzkřísit český film se nepodařilo ani Filipovi Renčovi. Jeho dobrodružný thriller je v českém filmu nového milénia něco neotřelého a originálního. Avšak s takovým žánrem se musí umět pracovat. Kamerové filtry, kamerové nájezdy a v neposlední řadě zpomalovačky jsou fajn, ale když se neumí pracovat ani s nimi, něco není v pořádku. Absolutně nechápu cca pěti-šesti minutovou zpomalenou scénu pádu z vodopádu. Jediným světlým atributem je pak Jiří Langmajer, který snad jako jediný ví, v jaké sračce se to octl a tak zbytečně nepřehrává a nedělá ze své postavy karikaturu. A pak samozřejmě samotný nápad. Jenže idea je jedna věc, realizace druhá. Český thriller se tedy nepovedl, jestli ještě někdy nějaký vznikne, doufám, že dopadne o mnoho lépe. (16.09.2008)