Green Wing

Už samotnej Mark Heap by si zasloužil pět hvězd, protože jeho dr. Statham je momentálně ta nejvtipnější a nejúchylnější postavička, jakou jsem kdy v televizi spatřil (a že jsem jich spatřil hodně). Jenže on by ten seriál byl skvělej i bez něj. Hrozně se mi líbí, jak je v dobrym slova smyslu "ujetej". Zrychlený a zpomalený záběry, skvělej střih, hudba a předevšim k dokonalosti dovedenej absurdní humor. Pro někoho jenom série nudnejch a trapnejch scének, pro mě jeden z nejlepších britskejch sitcomů. Hodně záleží na tom, jestli se vám Green Wing trefí do vkusu. Pokud máte rádi Black Books, Smack The Pony, Big Train, Spaced a podobný počiny, dejte mu šanci. Stojí to za vidění. =) (09.01.2009)

Můj oblíbený seriál, který však ztrácí šmrnc a sílu díl od dílu a poslední, konečný film jsem prakticky protrpěl. Přes to všechno se jedná o jeden z těch povedených seriálů, kde pokud máte rádi ostrovní humor a navíc jste poměrně dost výstřední - zamilujete si ho ... ale jak jsem již napsal - s klidným srdcem si odpusťte poslední díl... (07.09.2008)

Tento seriál (první serii) jsem shlédnul na doporučení kamaráda a bohužel jsem od něj očekával trochu mnoho. Rozhodně se považuji za fandu britských seriálů jako Black Books, It Crowd, Father ted, Jistě, pane ministře atd. Ale green wing se mezi mé oblébené "britkomy" rozhodně nedostane. Green wing vypráví příběhy zaměstnanců jedné britské nemocnice. Je nabité až po okraj vtipy a šílenými situacemi, ale zde vidím právě ten největší problém, určitě dobrá polovina těchto scének je naprosto trapná či rádo-by-vtipná a opravdu povedených kousků je tak 5-6 za díl, což mi od něčeho s 50ti minutovou stopáží přijde opravdu žalostně málo. Když k tomu ještě přidáte otřesný a chaotický střih se zrychlenými scénami, je toho bohužel v seriálu tragicky málo. Resimé...viděl jsem jednou a stačí mi to, rozhodně nemusím vidět druhou serii... 60% (23.01.2009)

Green Wing je originál. Ať už je řeč o osobitém střihu a doprovodné hudbě, počtu postav, podivném (nicméně tradičně anglickém) humoru nebo délce jednotlivých dílů, člověk aby podobný seriál pohledal. A právě tím si mě sitcom plný tehdejších profláklých obličejů britské televize získal. Všechno je to tak jiné, že to rozhodně nemůže sednout každému, obzvlášť ta téměř hodinová stopáž každé ze sedmnácti epizod vyloženě hází klacky pod nohy fanouškům tradičních britcomů, ale i kdyby kvůli ničemu jinému, už jen dík dokonale šáhlé skotce Sue White jsem tomu podivnému mišmaši pohybového a britského suchého humoru nedokázal odolat. (12.02.2014)

Ani nemusím vymýšlet komentář, stačí odcitovat jeden rozhovor z prvního dílu, který přesně vystihuje komediálnost seriálu a módní cool režisérskou invenci, především ve velmi nepříjemném střídání rychlosti záběrů: To byl vtip. Můžete se smát. ... Vy se nesmějete, pane Boyce. - No, protože to nebylo vtipný. - Ale ano, bylo. - Ani moc ne. - To posoudím já. - To nemůžete posoudit vy. - Vám to nepřipadá vtipné, protože víte velmi málo o zobrazovacích technikách. Až budete mít tolik zkušeností jako já, bude vám to připadat vtipné. - To pochybuji. - Hm? Hm? - Ke smíchu mě nepřinutíte dloubáním. Není co dodat. (01.02.2011)